V areálu Vanaivan zatím stojí pouze betonový monolit, který tvoří základ budoucí lezecké věže.  Skauti přesto věří, že už v létě bude sloužit svému účelu.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

„Původně plánovaná půlmilionová investice se už vyšplhala na dvojnásobek a zřejmě dále poroste. Většinu nákladů hradí Junák z naspořených peněz, zhruba 250 tisíc korun se ale podařilo získat také ze sponzorských darů, sbírek a podobně,“ říká Adam Hyvnar, správce areálu Vanaivan a sám také aktivní lezec. Finanční nákladnost stavby pomáhá snižovat ochota někdejších skautů pomoci zapůjčením techniky, lešení a podobně.

Na místech, kde stála původní lezecká věž, mohl i proto už v prosinci vyrůst deset metrů vysoký betonový monolit. Ten byl vylitý najednou do speciálního bednění ze zhruba 34 m3 betonu. „Zvažovali jsme, jaké technické řešení zvolit, a nakonec padla volba na železobeton především z důvodu dlouhé životnosti a nízkých nároků na údržbu. Naše volba s sebou nesla i určité problémy, například jsme delší dobu hledali firmu, která by si něco takového troufla postavit,“ vysvětluje Adam Hyvnar. Zakázku nakonec přijala a realizovala ostravská firma Desia, která postavila například unikátní železobetonovou rozhlednu Na Šibenici u Opavy. Nosný prvek budoucí lezecké věže tak už stojí a nyní probíhají přípravné práce před montáží tří převisů s různou mírou naklonění a tím pádem i obtížností. Převisy budou z velké části vytvořeny z repasovaného materiálu z původní lezecké stěny. Minimálně dvě lezecké části stěny budou hotovy v průběhu května a června, aby na letní sezonu už byly k dispozici. Práce na celé věži budou průběžně pokračovat nejméně do zimy, ale pravděpodobně ještě déle. Postupně bude potřeba nainstalovat stovky, ale spíš tisíce různých chytů. Na stěnu se vrátí nejen chyty z původní lezecké věže, ale přibydou i další. „Po původní věži se lezlo prakticky jen z jedné strany a lezecká plocha byla nějakých 85 m2, na nové věži bude možné lézt ze všech stran, a plocha se tak takřka ztrojnásobí na zhruba 240 m2. To bude samozřejmě znamenat potřebu přidání dalších chytů. Mohli bychom sice ty stávající rozmístit na celou stěnu, tím by ale došlo k jejich rozptýlení ve větší ploše a obtížnost stěny by výrazně stoupla. Naším záměrem je přitom to, aby stěna sloužila i menším dětem a začínajícím lezcům,“ uvedl Adam Hyvnar. Potřeba dokoupení dalších chytů bude znamenat další nezanedbatelné náklady, pořízení jednoho chytu se podle typu, velikosti nebo značky může pohybovat řádově od 200 po 1 500 korun za kus.

Zatímco lezecká stěna už znovu roste, lanové centrum se už zřejmě do jejího sousedství nevrátí. Hlavní nosné sloupy byly kvůli poškození dřeva zkráceny a lana na ně skauti přivazují spíše příležitostně a především pro vlastní potřebu, nikoliv pro využití širší veřejností. Prostor by tak v budoucnu mohl patřit spíš lezeckému centru, ve kterém by mohla vyrůst také boulderingová stěna pro lezení bez jištění v bezpečné výšce.

Obnovený provoz lezeckého parku na Vanaivanu by měl být v podobném režimu jako v minulosti. Dopoledne stěnu využívají především školy, školky a družiny, odpoledne pak skauti nebo po předchozí telefonické domluvě i široká veřejnost. Podle Adana Hyvnara je v Kopřivnici o lezení značný zájem a kromě místních na Vanaivan už v minulosti zajížděli i lezci z celé spádové oblasti.