Kopřivnice , B r n o (jfk) – Jen malou naději, že bude v nominaci pro mistrovství světa v jihokorejském Daegu měla ve druhé polovině července odchovankyně kopřivnické atletiky Lenka Masná. Na Memoriálu Josefa Odložila, který se konal 13. června, se jí sice v běhu na 800 m časem 2:00,92 min. podařilo splnit B limit světové atletické federace, ten ale sám o sobě účast nezaručuje.
Na A limit IAAF (1:59,80 min.) ani na limit Českého atletického svazu (2:00,80 min.) ve svém třetím startu letní sezony bohužel nedosáhla a do 31. července, kdy končila možnost plnit kritéria, už pak své letošní maximum na 800 m nepotvrdila ani nevylepšila. Za vše může zranění.
Už týden před Odložilovým memoriálem se totiž potýkala s bolestí tíhového váčku u Achillovy šlachy na levé noze, jehož stav se po závodě pochopitelně zhoršil. Následné ME družstev ve Stockholmu už odběhla jen z povinnosti a od té chvíle se ji snaží dát lékaři dohromady.
„Už po Odložilovi jsem brala prášky na tlumení bolesti, protizánětlivé léky a masti, po Stockholmu mi naordinoval lékař další léky, elektroléčbu a deset dní úplného klidu. Lepší se to, ale pomalu,“ říká pětadvacetiletá půlkařka. Po nuceném odpočinku začala jezdit na kole a plavat, aby si udržela sílu a vytrvalost. Během července zvládala kolem 400 km týdně.
„Nejčastěji jezdím na silničním kole do lomu za Brnem, který je asi 35 km daleko, tam si zaplavu a jedu zpátky. Ale jezdím i okruhy, nejvíc jsem najednou zvládla 130 km. Zkoušela jsem už i klusat, ale zatím to jde maximálně deset minut,“ přidala podrobnosti k červencovému tréninku Lenka.
Start na mistrovství světa jí může zajistit jen nominace jako náhradnice do štafety na 4 x 400 m, v tom případě by zřejmě mohla běžet i 800 m. Šance ale není nijak velká. „Tak sotva třicet procent,“ odhaduje svěřenkyně trenéra Jiřího Sequenta. Toho, že by do přelomu srpna a září, kdy se mistrovství světa koná, nebyla ve formě, se nebojí. „Vzhledem k soustředění v italském Melagu, kde budeme celý srpen a kde věřím, že už budu běhat, bych výkonnost měla mít. Silově a vytrvalostně jsem na tom díky kolu dobře, zapracovat musíme jen na rychlosti,“ říká a doplňuje: „Jsem spíš smířená s tím, že nepojedu. Horší by asi bylo, kdybych měla limit splněný a limitovalo mě zranění. Takhle ho nemám a je to, jak to je.“
