K o p ř i v n i c e (dam) - Řada lidí z Kopřivnice a nejbližšího okolí se mezi lety 1948 a 1989 stala obětí zvůle komunistické moci. Lidé, kteří se z dnešního pohledu ničeho špatného nedopustili, byli zavíráni do vězení, někteří rozhodnutí komunistické justice zaplatili zdravím nebo i životem. Pětačtyřicet z nich už od jara letošního roku představuje tablo Obětí komunismu, které je dílem Kopřivničana Josefa Bayera. Tomu se během minulé zimy podařilo získat fotografie, informace o výši trestů a utřídit je do přehledné grafické podoby.
Autora tabla k jeho práci inspirovala loňská výstava Osudové osmičky. „Byl tam velký obraz obětí nacismu, a i když byl na stěně volný prostor, tak o obětech komunismu tam nebyla ani zmínka. Proto jsem se nabídl, že bych takový přehled zpracoval,“ vysvětlil Bayer a přiznává také osobní motiv. Komunistické procesy zasáhly i jeho rodinu a jeho tchán dokonce ve valdickém žaláři zahynul.
Přestože původně se zamýšlel věnovat jen místním obětem komunismu, nakonec nevzniklo tablo jedno, ale hned čtyři a pokryly území celého okresu Nový Jičín. „Celkem jde o 160 lidských osudů. Ale bohužel nemůžu stoprocentně zaručit, že jde o kompletní výčet. Je to přehled sice rozsáhlý, ale přesto nemusí být úplný,“ poznamenal Bayer. Ten čerpal informace především z literatury, ale již publikované zdroje doplnil také asi o deset případů, které osobně znal a měl k nim příslušné soudní spisy.
Jednou z hlavních motivací pro Bayerovu práci bylo z jeho pohledu nedocenění tragiky lidských osudů, do kterých zasáhla komunistická zvůle. „Když skončila druhá světová válka, bylo mi deset let. Vzpomínám si, jak byli oslavováni političtí vězni nacismu, kterým se podařilo přežít koncentrační tábory. Byli to národní hrdinové. Když jsem potom viděl, co se dělo po únoru 1948, kdy se zatýkalo, aniž by k tomu byl důvod, perzekuovala se rodina, bylo to pro mě nepochopitelné. Navíc ti, co komunistické věznění přežili, po návratu nebyli oslavováni jako hrdinové, naopak. Řada lidí, která je znala, raději přecházela na druhý chodník, aby se nepotkali a navrátilci z kriminálu byli dál pronásledovaní a šikanovaní,“ říká Josef Bayer, který to vnímá jako velkou historickou nespravedlnost. Aby se tento stav změnil, přál by si Bayer, aby jeho tabla byla umístěna například na chodbách místních škol, a šířila tak povědomí o jedné z temných částí naší národní minulosti. „Když už komunistická strana není zakázaná, přestože má tato ideologie ve světě dvojnásobný počet obětí než nacismus, tak je morální povinností lidí odsuzovat zločiny komunismu. A toto je moje forma. Nic víc a nic méně tím nesleduji,“ vysvětlil Bayer, proč na tablu pracoval.
