Vlastimil Brodský po své besedě s Kopřivničany. Na té odpovídal na dotazy z hereckého života i politiky.
FOTO: ARCHIV TATROVÁK
K o p ř i v n i c e (dam) - Listopadová revoluce v roce 1989 byla spojena nejen s lidmi z disentu nebo s politiky éry pražského jara 1968. Tváří revoluce se stala také řada známých umělců, kteří se jako jedni z prvních ohradili proti zásahu na Národní třídě. Divadla se pak záhy stala místy společenských diskuzí.
Podobné, byť v menším rozsahu, to bylo i v Kopřivnici. Také tady se centrem revolučního dění stal v prvé řadě kulturní prostor, a to M-klub v suterénu Včelína (dnešní restaurace Robinson).
Klubový prostor byl už před rokem 1989 jakýmsi centrem alternativní kultury. Na jeho půdě se odehrávala vystoupení umělců, kteří nebyli právě v hlavním proudu doporučované kultury, nebo byli dokonce přímo na seznamu zakázaných tvůrců. Je tak jen logické, že v listopadu, když se doba začínala měnit, byl kopřivnický M-klub, jeho spolupracovníci a pravidelní návštěvníci v první linii.
„M-klub do víru událostí velmi záhy a tak nějak automaticky vstoupil. Vždycky tam bylo zázemí pro alternativní kulturu, ale i myšlenky a názory. Nebyl to poslušný svazácký klub. Podobným způsobem fungovala většina mládežnických klubů. V tom jsme nebyli až tak výjimeční,“ říká Dagmar Rysová, která v té době byla programovou pracovnicí klubu.
Program Klubu mladých Kopřivnice nebo zkráceně M-klubu doznal první změny už v pondělí 20. listopadu. „Přijel písničkář Jan Burian, řekl nám, co se děje v Praze a že hrát nebude. Šel ale mezi lidi a místo koncertu říkal, co se děje a prezentoval své názory na věc, jako že to, aby se bily děti, do civilizovaného státu nepatří,“ zavzpomínal Lubomír Sazovský, který tehdy patřil k vedení M-klubu. Koncert, který nakonec koncertem nebyl, prý nikdo neopustil a lidé Buriana se zájmem poslouchali.
Mezi prvními umělci, kteří kopřivnický klub navštívili, byl také herec Jan Potměšil. „Divadla tehdy nerušila nasmlouvané zájezdové šňůry a místo hraní se setkávala s lidmi. Byla to velmi hektická doba, málo se spalo a herci jezdili od města k městu. Když Honza Potměšil pokračoval z Kopřivnice dál, měl osudovou autonehodu a skončil na vozíku,“ zavzpomínala na dalšího, kdo do města přivezl čerstvé zprávy z Prahy, Rysová.
To, že se herci do informování lidí zapojili, bylo podle jejího vyjádření pro úspěch demokratizačních snah velmi přínosné. „Byly to tváře, které lidi znali, vážili si jich a neměli nic společného s politikou. Proto měli velký vliv,“ domnívá se Dagmar Rysová.
Setkání s herci se neomezovala jen na prostory klubu, které měly přece jen omezenou kapacitu. Vlastimil Brodský, který přijel do Kopřivnice dva dny po Mikuláši, se například s lidmi setkal v anexu městského národního výboru. V tomto případě šlo už o besedu pořádanou Občanským fórem. „Když jsem se důkladně seznámil s událostmi 17. listopadu a uvědomil jsem si, že za všechno, co se stalo a co se nyní děje, můžeme poděkovat mladým lidem, které potkávám, a oni mě zdraví, uvědomil jsem si také to, že ne oni, ale já bych před nimi měl hluboce smeknout a také smekám,“ řekl Brodský v úvodu své tehdejší návštěvy v Kopřivnici.
