Na 20. ročníku sportovních her tělesně postižených dětí i dospělých organizátoři zaznamenali zvýšení zájmu dětských účastníků. Na start jednotlivých disciplín se postavilo skoro dvakrát tolik dětí než v minulých letech.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) - Dvě stě dvacet čtyři lidí se minulou sobotu postavilo na start alespoň některé z disciplín 20. ročníku Sportovních her zdravotně postižených dětí a dospělých. Bezprostřední okolí kulturního domu během celého dopoledne ožilo nejen sportovními disciplínami, ale také doprovodným kulturním programem. Organizátorům vyšla sázka na spolupráci s místním domem dětí a mládeže. Soutěže, které byly připraveny v jeho režii, přilákaly zhruba dvakrát tolik dětí, než bylo zvykem v minulých ročnících. Hry prodchnuté tradičně vynikající atmosférou měly i mezinárodní rozměr. Kromě slovenských vozíčkářů, kteří na akci jezdí už dlouhá léta, se jí poprvé účastnili také zdravotně postižení z města Bánovce nad Bebravou, se kterým Kopřivnice rozvíjí spolupráci na poli sportu a kultury.
Historie Sportovních her zdravotně postižených dětí a dospělých se začala psát v roce 1998. Tehdy ještě v areálu sportovní haly zdejšího učiliště, až třetí ročník se přesunul do centra města. Hlavním důvodem, proč akce vznikla, byla touha jejího zakladatele a tehdejšího předsedy kopřivnické Asociace zdravotně postižených přiblížit svět postižených zdravým lidem. „Dnes nám to přijde divné, ale v té době byli lidé s postižením pro většinovou společnost prakticky neviditelní. Ještě několik prvních ročníků jako by se zdraví lidé hrám vyhýbali a v sobotu dopoledne bylo centrum města úplně vylidněné.
Lidé nevěděli, jak reagovat a jak se třeba k lidem na vozíčku chovat. Dneska už je ta osvěta na úplně jiné úrovni. Lidé stále tápou v tom, jak mohou pomoci, ale s nechutí se s handicapovanými setkávat a komunikovat už se nesetkáváme. Teď není výjimkou, že lidé procházejí, někdo se zastaví, chvíli povzbuzuje a jde dál, nebo se rovnou zapojí,“ říká Ilona Mazalová, která se okolo organizace her pohybuje od jejich druhého ročníku.
Kopřivničtí pořadatelé byli jedni z prvních v tuzemsku, kteří akci, jako jsou sportovní hry tělesně postižených, uspořádali. Přestože nebyli úplně první, unikátní jsou rozhodně svou výdrží. Dvaceti ročníků dosáhlo jen málo obdobných podniků u nás. „Za ta léta se nám podařilo získat široké spektrum sponzorů, a tak se nám i v hubených letech ekonomické krize povedlo pořádání her finančně zajistit. Hlavním důvodem, proč jsme vydrželi, jsou ale neskutečně pozitivní ohlasy soutěžících. Jeden z našich dlouholetých účastníků Leopold Fabík tvrdí, že se těší na tři nejkrásnější dny v roce a jedním z nich jsou hry v Kopřivnici. Pro toho člověka jsou naše hry velmi důležité a pro nás je to závazek jako hrom,“ vysvětlila Mazalová.
Hry se během dvaceti ročníků výrazně proměnily i po obsahové stránce. Při své premiéře nabízely dokonce 22 různých sportovních disciplín, jejich počet se ale postupně přirozeně redukoval. Dnes nabízí hry zhruba deset soutěží. Kromě běhů na čas nebo jízd na vozíku na trati kolem kulturního domu je to hod oštěpem, vrh koulí, střelba nebo slalom na vozících. „Během let jsme zjistili, že mnohdy jsou pro lidi možná atraktivnější a přitažlivější doplňkové disciplíny než samotné sportovní soutěže i proto, že mohou výrazně zamíchat pořadím a umožňují získat dobré umístění i lidem, kteří na tom fyzicky nejsou třeba nejlépe,“ doplnila Ilona Mazalová.
Kromě soutěžního dopoledne je nedílnou součástí Her zdravotně postižených také galavečer s kulturním programem a vyhlášením výsledků. „Stále máme i v názvu sportovní hry, ale o sport tady jde až na druhém místě. Především chceme, aby se lidé potkali a popovídali si. Během toho dopoledne na to není mnoho času, ale o to víc prostoru je večer,“ vysvětlila roli závěrečného večera Mazalová.
