Zúročil tak tvrdou práci a oběti, které házené dával, a poprvé v životě je součástí profesionálního sportovního týmu. Nově se 23letý házenkář rozkoukává v týmu Budakalász, který hraje elitní maďarskou soutěž. Na své bývalé spoluhráče se přijel Jan Polcar podívat na turnaj O pohár ISMM, kde si našel čas i na povídání pro Kopřivnické noviny. „Mám za sebou zhruba pět týdnů přípravy a snažím se co nejlépe adaptovat na nové prostředí. Je to něco úplně jiného, skutečně jiný svět. Věřím, že jsem přestupem udělal ten správný krok,“ říká Jan Polcar, který během pěti let nastřílel v dresu Kopřivnice 487 gólů a jen v poslední sezoně to bylo 207 (z toho rovných 200 v extralize, kde byl třetí nejlepší střelec celé soutěže, a 7 přidal v poháru).

Honzo, v létě jste udělal velký přesun z Kopřivnice do maďarského Budakalász. Jak jste se tam stihl rozkoukat?

Máme za sebou zhruba pět týdnů přípravy. Nějak jsem se tady adaptoval, snažím se makat a dát tomu všechno.

Jak jste se objevil na turnaji O Pohár ISMM v Kopřivnici?

Většinou máme přípravné zápasy v pátek a po něm volný víkend, tak jsem se přijel na kluky podívat, jak jim to jde. Autem je to jen kolem pěti hodin, takže v pohodě.

Už můžete posoudit, jaké to je naskočit z naší soutěže do rychlíku profesionální házené?

Asi nejvíce je rozdílné to, že se nechodí do práce a jede se prostě naplno házená. První tři týdny přípravy, když se dělala hodně kondice, to bylo pro mě těžké. Makali jsme ráno i odpoledne, na takovou zátěž jsem nebyl zvyklý. Nicméně zase se u toho nechodí do práce, je to zkrátka jiné. Oproti třeba Kopřivnici, kde jsme měli tréninky jen odpoledne a to cca 3–4× týdně, tady je to úplně jiné. Je to plně profesionální klub a máme kolem 9–10 tréninkových jednotek týdně.

V týmu je drtivá většina Maďarů, ale je tam i jeden Slovák, brankář Mihály Tóth. Pomohlo to v začátku?

Ano, určitě. Hodně mi pomáhal a pomáhá v začátku, jazykově si rozumíme. Jinak se tady hovoří anglicky a hodně příkazů ke hře je v maďarštině. Tomu začínám rozumět, protože toho není tolik a ve hře se to opakuje.

Vzpomněl jste maďarštinu, říká se, že to je extrémně těžký jazyk tím, jak je jiný od čehokoliv, potvrdíte to?

No, zatím umím maďarsky jednom základy. Nejvíce používám maďarštinu na jednotlivé herní situace a ty se víceméně opakují. Postupně se to zlepší. Jinak si tady lze vystačit i s angličtinou.

Budakalász je hezké historické městečko kousek od Budapešti, už jste to tam za ten měsíc a půl stihl trochu poznat?

(smích) Zatím jsem neměl moc možnost prozkoumat město a okolí. Ale vím, že je to pěkné městečko. Postupně mě mají navštívit rodiče a určitě se tam půjdeme projít s přítelkyní. Tohle musím ještě dohnat, protože zatím musím přiznat, že znám hlavně cestu na halu a zpátky.

Jaký je vlastně denní program profesionálního házenkáře v Budakalászi?

Jakmile se trénuje dvoufázově, tak musím přiznat, že se často těšívám hodně na odpočinek mezi jednotkami (smích). Přijdu domů z tréninku, udělám si něco na jídlo a pak ležím nebo spím, případně nějaká televize, nebo si ještě i pročítám maďarská slovíčka, ať si s týmem rozumím co nejlépe.

Ve vašem zatím jasně nejdůležitějším přestupu v kariéře údajně hrál roli váš kopřivnický spoluhráč Oto Kancel, který sám v Maďarsku působil. Jak se to vlastně seběhlo?

Ano, je to tak. Oto u toho měl velkou roli. Už minulý rok jsem dostal pár nabídek. Ale Oto mi říkal, že mám ještě zůstat, že přijde nový trenér (Tomáš Sklenák), že se vyhraju a potom budu více připravený na přechod na tu profesionální úroveň. A věřím, že se to vyplatilo a potvrdilo.

V Kopřivnici jste byl první volbou na levé spojce a bral na sebe hodně průniků i střel. Jaká je vaše pozice v novém týmu?

Většinou jsem tady na levé spojce, tedy podobně, jak tomu bylo tady v Kopřivnici. Na mojí pozici je tam chorvatský hráč (Josip Jurić-Grgić, 29 let, 197 cm) s podobným somatotypem. Je to zkušenější borec, od kterého se snažím učit některé věci, a hlídám si, jak řeší různé situace.

V uplynulé sezoně skončil Budakalász v kvalitní maďarské elitní soutěži na sedmém místě. Jsou podobné cíle i letos?

Co jsem zatím tak poznal a cítím to z klubu, tak bychom se chtěli pohybovat někde kolem 5.–8. místa. V Maďarsku jsou zhruba čtyři týmy celkem odskočené od ostatních, takže když budeme kolem pátého místa, bude to určitě fajn.