Oběti fašismu
Tatrováčtí odbojáři skončili ve skladišti - II. část
Poté, když se dosavadní ředitelská budova Tatry 12. října 2006 změnila na radnici, byla pamětní deska odstraněna z vestibulu budovy a uložena v jejím sklepě, kde zůstala až do současnosti. Tím začala druhá, naprosto nedůstojná etapa její historie. Její majitel a. s. Tatra, ani uschovatel neprojevili zájem o její odpovídající umístění. O tom se čtenáři mohli dočíst v Kopřivnických novinách z 20. ledna 2011 a 24. března 2011 v rubrice věnované dopisům čtenářů, kde rovněž bylo navrhováno umístění pamětní desky například do Technického muzea. Na tyto dopisy nikdo neodpověděl.
Protože je již málo pravděpodobné, že by se pamětní deska někdy objevila na veřejnosti a zda by to umožňoval její stav, je namístě alespoň připomenout jména oněch 87 obětí, jak jsou na ní uvedena.
Během doby se podařilo upřesnit počet těchto obětí. Zvýšil se o pět dalších, o Adolfa Bartoně, Jana Frka, Josefa Heřmánka, Ladislava Korytáře a Emila Šmahlíka, a naopak bylo zjištěno, že zahraniční vojáci Jan Klos a Mojmír Novák nebyli tatrováci. Celkový počet obětí se tak zvýšil na devadesát. Z nich čtyři patřili k zahraničnímu odboji, 86 k domácímu. Činnost v komunistickém odboji zaplatilo smrtí 30 tatrováků, dalších 28 obětí patřilo ke členům nebo pomocníkům skupiny štramberských partyzánů, popraveno bylo 7 členů skupiny Jiskra atd.
Historie pamětní desky tatrováků dokazuje, že v dřívějších letech si naše společnost více vážila bojovníků proti nacistické okupaci a za naši svobodu a obětí druhé světové války. Teď jsme se dočkali doby, kdy se už i památky na ně odkládají do skladišť. Podobný projev hrubé neúcty si účastníci II. odboje rozhodně nezasloužili. To všechno jenom názorně dokazuje, jak (ne)zapomínáme na oběti nacistické persekuce a války, kteří položili svůj život za naši svobodu. A tento stav už trvá šest let a tři měsíce!
Má pamětní deska tatrováků ještě nějakou naději na třetí, tentokrát již plně důstojnou etapu své historie?
Milan Chalupa,
člen muzejní letopisecké komise
