Tatrováčtí odbojáři skončili ve skladišti - I. část
V Kopřivnických novinách byl 14. června minulého roku uveřejněn článek o zapomenutých obětech nacistické okupace připomínající, že na pamětní desce na pomníku padlých stále chybějí jména dalších kopřivnických rodáků. Chybějí tam stále. Jenže tento případ není jediný. V posledních letech se zcela zapomnělo na památku padlých tatrováků, jejichž jména jsou uvedena na pamětné desce obětí fašismu v letech 1939 - 48. Příběh této pamětní desky si rovněž zaslouží, aby mu byla věnována patřičná pozornost.
Historii domácího a zahraničního odboje tatrováků začala v roce 1968 zpracovávat subkomise, kterou k tomu účelu zřídil Ing. Karel Chalupa, když byl jmenován předsedou komise pro zpracování dějin Tatry. Svou práci však nemohla dovést do konce, neboť na žádost vedení podniku ji musela ukončit na podzim následujícího roku. Na základě shromážděných poznatků pak její člen Hynek Kresta pořídil seznamy zatčených tatrováků. Po upřesnění jeho údajů bylo zjištěno, že za okupace bylo pro politické trestné činy proti říši zatčeno a vězněno nejméně 235 tatrováků, z toho 81 pro činnost v ilegální KSČ, 36 v souvislosti se štramberskými partyzány, 21 pro protinacistické výroky a rozšiřování letáků atd.
Subkomise přednostně zpracovávala údaje o obětech okupace a druhé světové války. Usilovala o pořízení pamětní desky s jejich jmény u příležitosti 25. výročí osvobození v roce 1970. Tuto záležitost Ing. Chalupa vícekrát projednával s vedením podniku. Ale marně, o pamětní desku tehdy za pokračující normalizace nebyl zájem.
Až po sedmi letech koncem srpna 1977 byla konečně v součinnosti s místní organizací Svazu protifašistických bojovníků konečně pamětní deska věnovaná 87 tatrováckým obětem fašismu v letech 1939–1945 slavnostně odhalena v průjezdu u bývalé ředitelské budovy n. p. TATRA. O tom svědčí i dobová fotografie z archivu Muzea Fojtství. Tatrováckým obětem se tak konečně dostalo zaslouženého ocenění.
Na tomto místě pamětní deska zůstala téměř 15 let. Potom byla 7. května 1992 – před 20 léty – přemístěna do vestibulu tehdejší ředitelské budovy Tatry. Tam zůstala dalších 14 let, až do října 2006. Po celou tuto dobu tak veřejnost měla možnost si připomenout jména těchto hrdinů a obětí a uctít jejich památku.
Říjnem 2006 skončila první, nesrovnatelně lepší a důstojnější etapa historie pamětní desky. Trvala plných 29 let.
Milan Chalupa,
člen muzejní letopisecké komise
