(Dokončení z minulého čísla)



(Překvapující je „rádobyzasvěcenost“ autora do interních záležitostí muzea a především ve věci existence či neexistence databází, do kterých nemá možnost nahlédnout nikdo kromě kurátorů sbírek a vedení muzea, neboť tyto databáze slouží výhradně interním potřebám. Je nutno připomenout, že inventář a inventarizace sbírek existují po celou dobu existence muzea a mění se pouze informace o místě uložení, které se stále mění v závislosti na postupu prací v depozitáři.)



Doklad o převzetí (darem či nákupem) je vystavován vždy, s výjimkou případů, kdy je přáním dárce zůstat v anonymitě, v takovém případě muzejní pracovník nemá právo evidovat informace o osobě dárce. Všechny předměty jsou následně doplněny do inventářů archivu, knihovny či sbírek.



S předmětem je vždy naloženo podle svobodného rozhodnutí příslušného pracovníka, od toho ten pracovník tady je, aby rozhodoval o tom, zda přijaté předměty (potenciální sbírkové předměty) budou či nebudou zařazeny do sbírky. V praxi se ovšem nestává, aby kurátor sbírek přijal do muzea předmět, který obratem vyřadí a musí o tom vést písemnou dokumentaci, jednodušší je tento předmět nepřijmout. V případě nezařazení přijatého předmětu do sbírky kurátor sbírek informuje dárce o vyřazení tohoto předmětu a vyzve ho ke zpětnému převzetí.



Autorovi pamfletu zřejmě nejsou známy ani základní vazby a pravidla muzejní selekce a tezaurace. Pro lepší informovanost doporučuji nastudovat tyto autory: Z. Z. Stránský, Josef Beneš, Jiří Neustupný a Fridrich Waidacher. Takto autor textu zjistí zcela přesně, zda se může „dárce pouze dohadovat, zda předmět skončí tam, kde má“.



Domnívám se, že přístup k těmto záležitostem se změnil již při odchodu z muzea takových lidí jako byli p. Rosenkranz, Tichánek, Marek, Monsport a další, kteří měli toto povolání jako koníček a do práce nechodili jen proto, aby si vydělali na živobytí.



Lež. Jmenovaní jsou i nadále v muzeu pracují, ať už ve stálém pracovním poměru, na dohodu či jinak.



Po svém opětovném nástupu do funkce (zřejmě po inspiraci vedením města) slíbil pan Kaválek konání pravidelných cyklů přednášek z různých oblastí historie a nejen historie, především zaměřené na město a jeho blízký region. Výsledek byl ten, že jediná a poslední takováto přednáška pro veřejnost byla od p. Tichánka před jeho odchodem ze zdejšího muzea. Od té doby vše uhaslo a opět nic! Sliby a pouze sliby pana ředitele! Či na to nemá dostatečně fundované pracovníky?



Lež. Až obdivuhodně nekritický anonymův obdiv k ryze amatérské, byť nadšené a nadšenecké muzejní práci pana Tichánka sice nechápu, ale přednášky v muzeu rozhodně neskončily vzpomínanou přednáškou p. Tichánka, ba naopak - od té doby muzeum pravidelně pořádá přednášky cestopisné, výtvarné, historické atd. (např. o Samurajích, o Ghaně, o Číně, o Islandu, o Moderních trendech v umění apod.). Anonym je zřejmě jednostranně zaměřen na historii, proto mu uniká přednášková činnost muzea na ostatní témata.



Jistě, na rozdíl od vzpomenutého p. Rosenkranze, který byl a je snad největším odborníkem na automobily Tatra, pan současný ředitel neví o historii města i Tatry zřejmě nic. To však po něm nikdo nechce. Důležité je, že jde o schopného, či všeho schopného manažera!



Lež. Pan Karel Rosenkranz je i nadále blízkým spolupracovníkem nejen muzea technického a takřka osobním poradcem Kaválka ve věcech historie Tatry ale i činným členem výše znevážené Muzejní letopisecké komise.



Městu byla slibována také bohatá publikační činnost muzea. Opět zůstalo pouze u slibů.



Publikační činnost, na kterou poukazuje anonym, je jistě chvályhodná, nicméně také dosti nákladná, proto v rámci snahy o snížení nákladů muzea (sic!) je omezena na minimum. Efektivita publikační činnosti v porovnání s finančními náklady je mizivá - proto muzeum nepublikuje v požadované míře, tedy nikoliv proto, že by nemělo fundované odborníky. Anonym by si měl uvědomit, že vzhledem k finančním nárokům muzeum nevydávalo nikdy publikace svým nákladem, ani od p. Janíka ani od p. Tichánka, oba vydali své knihy soukromě.



Vždyť naše Muzeum na Fojtství, které je zaměřeno na historii města nemá doposud ani tištěného průvodce pro návštěvníky a turisty. A to vím, že jistý bývalý pracovník muzea takového průvodce k tisku připravil. Snad jediným počinem bylo vydání knihy pana Martina Janíka (taktéž bohužel již bývalého pracovníka muzea) „Tatra - autosalon“ v roce 2005. Je jen škoda, že si tohoto nadějného pracovníka muzeum neudrželo (zřejmě vzhledem k platu, který je v kopřivnickém muzejnictví snad nejnižší v této republice!) a který měl reálnou šanci nahradit největšího odborníka na „tatrovky“ výše zmíněného p. Karla Rosenkranze.



Snad první PRAVDA pamfletu - i když jen částečná.



Odchod pana Janíka je skutečně škoda, i když nedokážu posoudit, zda by Karla nahradil.



Slyšel jsem, že snad byl vydán jakýsi útlý spisek o čestných občanech města, který připravil p. Šálek z fojtství. To je však asi všechno. Je ostuda, když ve výroční rok první zmínky o našem městu vyjde kniha bývalého pracovníka muzea p. Tichánka (Hrad a panství Šostýn) a to bez sebemenšího zájmu města Kopřivnice (zřejmě politika pana starosty) a přitom muzeum samotné nenapíše k této události ani noticku do místních novin.



Hlavně, že se pan starosta již několikrát otřel o p. Tichánka, jak za něj v našem městě muzejnictví upadlo. Nemám potřebné informace, ale vím, že to byl on, který v roce 1990 zachraňoval muzejní sbírky z prachu a sazí půdních prostor starého muzea, že to byl on, kdo spoluvytvářel nové Muzeum na Fojtství, udělal první soupisy archivu a i muzejní knihovny. Že to byl on, kdo dostal od rodiny zakladatele privilej opatrovatele Hanzelkových sbírek. V neposlední řadě to byl on, kdo bezplatně odpracoval doslova stovky brigádnických hodin při záchraně zdejšího hradu Šostýna. Chápu však, že dotyčný je na druhé straně politické barikády a styl jednání našeho starosty je již mnoha občanům města naprosto zřejmý.



bez komentáře



Jako bývalý (i součastný) člen té první Letopisné komise jsem spolupracoval při přípravě výstav pořádaných ve výstavní síni Muzea Fojtství. Mohu říct, že to byly výstavy s velkým „V“. Ty také byly hojně navštěvovány veřejností. Současné výstavy mnoho turistů a ani občanů města nepřilákají. Výstavy jsou totiž vybírány tak, aby především nestály téměř žádné finanční náklady a byly zhotoveny v co nejkratším čase (pověsit obrazy na hřebík a opatřit popiskami moc času nezabere). Není proto divu, že do tohoto zařízení návštěvník a turista nezavítá a raději pokračuje v cestě na turisticky bezesporu lákavější Štramberk. A ten, který by se třeba i zastavil, se bojí zaparkovat na rušné cestě, neboť muzeum nemá vyřešeno ani základní odstavné parkoviště. Autobusy plné turistů, které většinou posílají pracovníci Technického muzea i na Fojtství, při zjištění, že budou stát na rušné ulici Záhumenní, raději pokračují v cestě. Shrnuto - nenáročné a neatraktivní výstavy i absence parkoviště jsou hlavním důvodem, že Muzeum Fojtství je nedostatečně navštěvováno. Jak jinak zvýšit návštěvnost? Využití atraktivního areálu Fojtství i přilehlého bývalého starého hřbitova nabízí bezpočet podnikatelských možností a námětů. Uspořádání dvou zabijaček určitě není tím pravým počinem. Pan ředitel sliboval využití sklepních prostorů Fojtství pro veřejnost, prý i sehnal ledničku, ale tím opět všechny jeho iniciativy uhasly. Opět a zase pouze plané sliby!



Lež. Plán „otevření Fojtství“ i pro nemuzejní aktivity je součástí revitalizačního plánu města. Zjevná neznalost anonyma jednání a aktivit, která probíhají už bezmála rok mezi odbornými útvary města a muzeem. Citované problémy muzea Fojtství jsou známy deset let a stejnou dobu jsou neřešeny. Dokonce ani za osmileté období „vlády“ starosty - muzejníka z Fojtství - v Kopřivnici se je nepodařilo ani začít řešit. Kaválek to prostě za rok a půl svého snažení dohnat nemůže.



Měl jsem možnost sledovat v místní kabelové TV vystoupení pana ředitele Kaválka na zastupitelstvu města. Věřte mi, že větší zpupnost a aroganci jsem již dlouho neviděl. Základní vlastnosti člověka na takovém postu musí být především slušnost. Jeho komentář přednesený v Čs. rozhlase k daru čestné občanky našeho města p. Dany Zátopkové zdejšímu muzeu nebudu již komentovat. Mluví za vše. Jistě problémů v našem muzejnictví je hodně. Řeší je pan Kaválek. Odpověď zůstává stejná. Nikoli!



Plně souhlasím se slušností jako základním atributem vlastností člověka. Pokud se jeden ke druhému slušně chová, má právo očekávat slušnost i z druhé strany.



Anonym ovšem svým pamfletkem přesvědčuje každou svou větou, že jemu je slušnost na hony vzdálena. Zloba, závist, zášť a zbabělost jsou mu bytostně vlastní a asi nutné k jeho existenci.



Je mi ho skutečně líto, musí to být velmi nešťastný tvor.



A snad už jen na vysvětlenou mnohým stále tápajícím:



Regionální muzeum v Kopřivnici, obecně prospěšná společnost



je samostatnou, svébytnou a nezávislou právní osobou, založenou podle Zákona o obecně prospěšných společnostech v platném znění, které nemá zřizovatele (jako např. městské příspěvkové organizace), ani jediného či více majitelů (jako např. s. r. o. či samostatné nebo dceřiné a. s.), který by jeho činnost řídil.



Činnost společnosti je dána rozhodnutími Správní rady a je kontrolována Radou dozorčí. Obě rady jsou složeny ze jmenovaných zástupců zakladatelů - v případě RMK to je Tatra, a. s., a Město Kopřivnice, které jsou však samy o sobě pro společnost RMK v obchodních a jiných smluvních vztazích výlučně a pouze obchodními partnery - tedy nikoliv nadřízenými či řídícími subjekty, jak je léta mnohdy mylně interpretováno.



Ze zákona je každé účetní období (kalendářní rok) ověřeno auditem nezávislého auditora, který ověřuje a garantuje plný soulad hospodaření společnosti se zákonnými předpisy ČR i vnitřními předpisy společnosti. Výroční zprávy jsou veřejně přístupné.



Dotace města Kopřivnice jsou na základě smlouvy z r. 2005 poskytovány výlučně a pouze na pokrytí ztráty z provozu Lašského muzea a Muzea Fojtství, která byla dána do správy Regionálnímu muzeu v Kopřivnici, o. p. s., RMK přísně odděleně vede účetní evidenci provozu obou těchto městských zařízení vedle účetní evidence provozu správy RMK a provozu Technického muzea.



Od převzetí městských muzeí do správy v r. 2005 dotace města dosud nikdy nekryly provozní ztráty těchto muzeí v plné výši a každoročně byla proto finančně sanována ze zisku, které vytvořilo svým provozem muzeum Technické.



Teprve schválení letošní dotace velmi pravděpodobně umožní provozovat městská muzea bez účetní ztráty na úkor ziskových provozů.



Na základě písemných reakcí (jsou k dispozici na vyžádání) Mgr. Dana Šiguta, zástupce ředitele RMK, o. p. s, pověřeného řízením Lašského muzea, Mgr. Ondřeje Šalka, předsedy Muzejní letopisecké komise a Ing. Lumíra Kaválka, ředitele RMK, o. p. s.



Mgr. Daniel Šigut, zástupce ředitele RMK, o. p. s, pověřený řízením Lašského muzea, Mgr. Ondřej Šalek, předseda Muzejní letopisecké komise, pověření řízením Muzea Fojtství, Ing. Lumír Kaválek, ředitele RMK, o. p. s.



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.