„Tatra Metalurgie se se zaměstnanci dohodla na přechodném snížení pracovního úvazku z 37,5 hodiny na 30 hodin týdně, a to na období leden až květen 2024. Změna úvazku se týká všech provozů slévárny, kovárny i administrativních útvarů. Pracujeme pondělí až čtvrtek a pátek využíváme v případě potřeby,“ vysvětluje Andrej Čírtek, mluvčí podniku.

Problémy Tatry Metalurgie pramení z obecné stagnace trhu, kdy se poptávka zákazníků po výrobcích firem, pro které je subdodavatelem, zpětně odráží i ve snížení zájmu po produkci tatrováckých kovářů a slévačů. Dalším faktorem jsou ceny energií i skutečnost, že odběratelé Tatry Metalurgie spotřebovávají zásoby výkovků a odlitků, které si vytvořili v uplynulém období. „U mateřské společnosti Tatra je sice patrný dlouhodobý růst poptávky. Ten ale plně nepokryje celkový pokles trhu,“ říká Andrej Čírtek s tím, že situace, ve které se ocitla Tatra Metalurgie, není ojedinělá, ale podobně je na tom celý evropský metalurgický průmysl.

Cílem zkrácení pracovního týdne je podle vyjádření managementu firmy udržet zaměstnanost a vyhnout se propouštění. Kromě toho prý firmě toto opatření umožňuje efektivněji využít zdroje a uspořit náklady a zároveň má stále možnost flexibilně zvýšit výrobní schopnosti zvýšením fondu pracovní doby. „Toho jsme také již využili v případě slévárny železa, která začala v druhé polovině ledna pracovat ve standardním pětidenním režimu od pondělí do pátku,“ podotkl Andrej Čírtek.

Tatra Metalurgie v současné době dává práci zhruba 650 lidem včetně agenturních zaměstnanců. Propouštět se podnik nechystá právě i díky přechodnému dvacetiprocentnímu snížení fondu pracovní doby. Firma prý dokonce stále hledá nové posily pro některé pozice, zejména ve slévárně železa.

Situaci firma neřeší jen interně, ale intenzivně hledá především nová odbytiště. „Neustále hledáme nové zákazníky, což při současném snížení poptávky není jednoduché. Pozitivní je, že se stávajícími zákazníky připravujeme nové projekty. Věříme, že i v provozu kovárny a slévárny hliníku dojde do konce května k postupnému oživení podobně jako u slévárny železa,“ naznačil jistý optimismus Andrej Čírtek.