K o p ř i v n i c e - Zavzpomínat na lepší časy a uzamknout symbolicky Základní školu náměstí přišlo vedení města, kantoři a žáci školy společně s pamětníky. V jídelně školy byl pro všechny připraven kulturní program v podání pěveckého souboru pod vedením Evy Nedjalkové, o které se ostatní zmiňovali jako o člověku, který dokázal i do ryze sportovní školy vnést kulturního ducha. Po písničce Ta naše písnička česká nejedno víčko zamžikalo, aby zahnalo slzy. „Nechtěla jsem, aby tato akce vyzněla hrozně nostalgicky, ale spíš dát lidem, kteří měli se školou svázaný kus života, možnost důstojně se s ní rozloučit a setkat se s bývalými kolegy,“ odůvodnila zástupkyně ředitele Dana Resnerová, která stejně jako zbytek pedagogického sboru přišla celá v černém.
U mikrofonu se vystřídala celá plejáda školských pracovníků, mimo jiné i poslední ředitelka Jitka Kalužová, která prohlásila, že se školou má spojeny nejlepší roky svého života. V soukromém rozhovoru se přiznala k výčitkám, že odchodem na rodičovskou dovolenou ztratila škola bojovníka za svou záchranu.
Milena Gloriková působila jako učitelka na škole třiatřicet let, a to školu od 48. roku navštěvovala ještě jako žákyně: „Škola byla určena žákům žijícím v tzv. staré čtvrti a byly to perfektně mravně vychované děti. S takovými byla radost pracovat.“ Neopomněla vzpomenout slavného rodáka, hudebního skladatele Zdeňka Petra, stejně jako značnou výpomoc automobilky Tatry při zřizování dílen a dalších aktivit.
K vidění byly fotografie, staré třídní knihy, a dokonce první kronika tehdejší ’Měšťanské školy chlapecké a dívčí v Kopřivnici zřízené na oslavu jubilea šedesátileté šťastné vlády Jeho Veličenstva Císaře a Krále Františka Josefa I. v roce 1909’. Podobný text, kterým začíná první strana kroniky, byl vyznačen na mramorové desce umístěné u vchodu školní budovy, k jejímuž odstranění došlo po státním převratu v dubnu českou místní radou 1919. „Tím odpadají i všechna označení úřadů c. k.,“ zapsal 6. července 1919 vlastní rukou ředitel školy Jan Vincent.
Budova patrně nezůstane dlouho osiřelá, protože podle slov starosty Josefa Jalůvky zastupitelé odsouhlasili záměr, aby budova školy byla i nadále využívána pro školní účely. Tajemstvím prozatím zůstává, jakému typu vzdělání či zaměření se budou věnovat příští žáci.
Ilona Mazalová
