Na pozadí vzrušené debaty okolo uzákonění registrovaného partnerství osob stejného pohlaví se vynořují pozoruhodná fakta. Oddací síně se brzy asi nevyplatí dál vydržovat. Aspoň v Kopřivnici si vloni řeklo své ano jen 75 párů pohlaví opačného. Navíc zanedlouho zřejmě jejich počet překonají dohody o určení otcovství před narozením dítěte, které se obejdou bez prstýnku.



A to už znamená hodně. Dříve totiž právě narození potomka automaticky ukazovalo cestu před oltář. Když už ani tato skutečnost často není důvodem k sňatku, je třeba se ptát proč. Nacházet příčiny v malé podpoře státu právními nástroji nebo finančními výhodami je ale jenom část pravdy. Pragmatická česká společnost dává místo těchto výhod a úcty k náboženským odkazům o svátosti manželství na druhou misku vah možnost zcela svobodné volby v nejvhodnější okamžik. Liberálnější městské prostředí tomuto způsobu rozhodování ještě více nahrává.



Tvrdit, že je kvůli registrovanému partnerství homosexuálů klasická rodina v nebezpečí, je jako mít zato, že leváci ohrožují praváky. Obojí si nikdo předem nevybírá a ani manželství, ani nucené psaní pravou rukou z nikoho většinového člověka neudělá. Skutečná hrozba manželství číhá úplně někde jinde. Žádný oddací list totiž kvalitní rodinné prostředí nezaručí. Koneckonců rozvodoví soudci by mohli dlouze vyprávět. Často omílaná fráze, že rodina je základ státu, tak paradoxně své opodstatnění už drahně let postrádá.



Michal Polášek