K o p ř i v n i c e - Šest měsíců je Milan Bureš senátorem. O tom, jak se život kantora a komunálního politika změnil s příchodem do Valdštejnského paláce, ale i o svých plánech do dalšího období mluví v současné době jediný Kopřivničan v českém parlamentu v tomto rozhovoru.



Jak byste charakterizoval první půlrok v senátorském křesle?


Byl poměrně hektický. Ta změna byla větší, než jsem myslel. Působení v Senátu obnáší velké množství legislativní práce nebo zasedání výborů a komisí. Nebylo to pro mne úplně jednoduché a stále se mi to nedaří ideálně skloubit s prací zastupitele. Ukazuje se, že mé rozhodnutí vzdát se postu místostarosty, které jsem deklaroval ještě před volbami, bylo správné, i když na druhou stranu kontakt s děním ve městě už není tak bezprostřední.



Co pro vás bylo s příchodem do Valdštejnského paláce příjemným překvapením a co naopak nepříjemnou zkušeností?


Příjemných zkušeností bylo víc, ale nemluvil bych vysloveně o překvapeních. Práce je podobná komunální politice, jen je to na vyšší úrovni. Příjemně mě překvapilo prostředí, stejně jako snaha kolegů pomoci nám v začátcích. Rozhodně jsme se díky nim necítili v roli outsiderů. Snaha pomoci jak přímo v Senátu, tak mimo něj, na to si rozhodně nemůžu stěžovat. Co se negativ týče, asi největším problémem je vzdálenost. Praha je od nás 350 kilometrů a je nutné, aby tam člověk každý týden byl. Na neustálé cestování si zatím opravdu těžko zvykám.



Sám jste přiznal, že je velmi těžké sladit práci senátora s prací zastupitele, neuvažujete tedy, že byste se vzdal i zastupitelského postu?


Byla to do jisté míry náhoda, že se v nedávné době dvakrát sešly termíny zasedání senátního pléna a zasedání zastupitelstva. Navíc podle krajského výkladu zákona o střetu zájmů bych mohl být v ohrožení touto legislativní normou, a než se věc vyřeší, bylo rozumné nehlasovat. Uznávám ale, že je něco jiného nehlasovat a být přítomen zasedání, což jsem bohužel nebyl. Termíny zasedání se náhodou kryly a nemyslím si, že to bude pravidlem. Také vzhledem k tomu, že do komunálních voleb zbývá rok a půl, zatím neuvažuji o tom, že bych zastupitelstvo opustil. Ostatně v Senátu sedí starostové, primátoři či lékaři, kteří neopustili svá povolání a nějakým způsobem to zvládají. Je ovšem pravda, že většinou to mají do Prahy tak hodinu cesty, což je jiné než 4 až 5 hodin v mém případě.



Jak se díváte na fakt, že se často něco podaří prosadit v Senátu a poslanecká sněmovna návrh následně smete ze stolu?


Pokud bych měl být s něčím nespokojen, tak je to právě toto. V Senátu proběhne určitá práce a ve výsledku to může vypadat, že to bylo k ničemu. Je to problém, který mě tíží a je mi nepříjemný. Nedá se s tím ale nic dělat, je to otázka rozložení politických sil v Senátu a ve sněmovně. Když jsme přišli, byli kolegové velmi rádi a tvrdili, že i v Senátu se jim řadu věcí nedařilo prosadit. Teď je v Senátu situace jiná, je nás tam víc pravicově zaměřených a řadu věcí jsme schopni prosadit. Možná se časem situace změní i ve sněmovně.



I mezi politiky se poměrně často hovoří o snaze zrušit horní parlamentní komoru a tato slova zaznívala i z úst vašich spolustraníků. Jak se na tuto věc díváte vy?


Nevím o tom, že by lidé z ODS chtěli Senát rušit, ale byly jisté snahy, aby byl co nejvíc regionální. Podle mě je to hloupost, protože co jiného senátor je než politikem regionu? Nedovedu si představit žádnou politickou funkci s větším vztahem k regionu, už kvůli systému voleb do Senátu. Pro mě je příjemným překvapením, že Senát stoupá v žebříčcích důvěry občanů. Sice málo a pomalu, ale momentálně je důvěra v Senát dokonce vyšší než ve sněmovnu.



Na co se chcete zaměřit v dalším půlroce?


V Podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání připravujeme úpravy školského zákona, který je nedokonalý a v praxi je s ním řada problémů. To bude poměrně značná práce. Setkávám se s lidmi ze školství, byl jsem na ministerstvu školství a na této věci chci dále pracovat. Poměrně velkým problémem je třeba otázka přijímacích zkoušek. Chci také v letním období objet starosty zdejšího regionu a ptát se jich na problémy, které mají, a nabízet svou pomoc a podporu. Je zde také otázka založení umělecké školy v Kopřivnici. Za tou myšlenkou si dále stojím a chci ji být co nejvíce nápomocen. To se týká také problémů se sanací bývalé skládky neutralizačních kalů a dalších věcí, kterým jsem se věnoval už z pozice kopřivnického místostarosty.



Jaké jsou vaše další pracovní plány přímo v regionu?


Jako senátor musím fungovat ve svém volebním obvodu. Postupně se rozjíždí práce kanceláře, která nakonec sídlí na novojičínském náměstí. Ale plánuji možnost konzultací také v jiných městech. Na prvním místě v Kopřivnici, ale i v Bílovci, Frenštátu a dalších místech. Tato služba je zatím ve fázi příprav. Myslím si, že je vhodné občas být k dispozici i v jiných městech.


David Macháček