K o p ř i v n i c e (dam) - Jablúčko a sakura se jmenoval koncertní program, ve kterém se spojila česká a japonská hudba. Hudbu ze země vycházejícího slunce přivezla i do Kopřivnice klavírní virtuoska Yukiko Sawa, český element do programu vložil místní vokální soubor Facies Musicae. Japonská umělkyně strávila v Čechách téměř celý měsíc, v závěru svého pobytu se rozhovořila nejen o japonském vnímání hudby, ale i svém osobním vztahu k naší zemi.

Jaká byla z vašeho pohledu spolupráce s Facies Musicae?



Jsem moc spokojená. Společně nám to opravdu jde a já se těším na každý další společný koncert. V programu je klasická hudba, ale objevují se v něm i české a japonské lidové motivy. Váš sbor velmi dobře nastudoval japonskou písničku. Měli opravdu krásnou výslovnost, musím je pochválit.



Váš program v České republice se ale neomezoval jen na koncertování s Facies Musicae.



To ne. Společně s japonskými přítelkyněmi jsme udělaly také několik koncertů. Z Japonska jsme přiletěly společně s další klavíristkou a spojili jsme se s japonskou houslistkou a cellistkou, které pracují ve zdejších orchestrech. A my čtyři Japonky jsme daly dohromady komorní program, se kterým jsme vystupovaly na několika koncertech. Hrály jsme Dvořákovy Legendy pro čtyři ruce a skladby velmi známých japonských autorů. Vystupovaly jsme v Uherském Brodu, Brandýse nad Labem a dalších městech.



Měla jste v koncertním programu také čas na to něco vidět?



Mám velice ráda výlety. Tentokrát jsme byli na Radhošti a viděla jsem i Radegasta. Bylo to pro mne velmi zajímavé. Mezi koncerty se velmi ráda někam podívám. Velmi dojemné místo pro mne byl zámek v Pověřovicích u Domažlic. Ještě v dobách Rakouska-Uherska tam na zámku bydlela Japonka, která se vdala za Rakušana. Věděla jsem o tom a chtěla jsem to místo navštívit.



Zatímco pro nás je japonská hudba velmi vzdálená, Japonci evropskou klasiku milují. Čím si to vysvětlujete?



My, Japonci, se od dětství učíme ve škole evropskou hudbu. Naprosto přirozeně cvičíme třeba Bethovena, Chopina nebo taky Dvořáka, který je v Japonsku neobyčejně populární. Pro nás Japonce je evropská hudba velmi blízká. Západní hudba je velice zajímavá, je krásně napsaná v notách a má jasné, snadno pochopitelné melodie či rytmus. Japonská hudba je naproti tomu mnohdy velice složitá.



Dá se říct, že ‘západní’ hudba je v Japonsku víc doma než ta tradiční japonská?



Ano, to jistě. Opravdu se to dá říci. Tradiční hudbu už dnes málokdo ovládá. Je i málo lidí, kteří umí hrát na tradiční hudební nástroje. Ale naše ministerstvo školství se postaralo o to, že se v základních školách začala učit i japonská tradiční hudba. To ale bylo nedávno a výsledky tohoto kroku samozřejmě ještě nejsou masově vidět.



Dá se vůbec hrát typická japonská hudba na tak evropský nástroj, jakým je klavír?



Teď hraji jednu skladbu skladatele Satako Osaky, kde se dá na klavír vyloudit zvuk podobný tradičnímu nástroji. Ale samozřejmě to není jednoduché. Interpretaci japonské hudby raději přenechávám vynikajícím muzikantům, kteří se specializují na tradiční hudbu.



Současní japonští komponisté skládají hudbu vycházející spíš z evropských tradic, nebo z japonské kultury?



Liší se to případ od případu. Někteří dělají opravdu typicky japonskou hudbu, ale jiní se nechávají velmi ovlivňovat jinými tradicemi a jejich hudba má nadnárodní charakter. Pokud chtějí mít ve své skladbě originální prvek, tak se často pro inspiraci dívají do naší tradiční hudby. Většinou ale skládají spíš evropskou hudbu.



Hudbu jste dva roky studovala i v tehdejším Československu, co vás zaválo tak daleko od domova?



Když jsem byla studentkou akademie v Tokiu, zúčastnila jsem se letního kurzu, na kterém vyučoval váš vynikající klavírista, profesor Páleníček. Byl to pro mě velký zážitek. Pan profesor byl nejen vynikající hudebník, ale i velmi sympatický člověk, a na základě toho jsem chtěla studovat tady v Praze. Už v Japonsku jsem znala Janáčka, Smetanu a Dvořáka, ale ostatní autory a jejich skladby jsem poznala a studovala až tady v Čechách.



Mluvíte velmi dobrou češtinou, jak si udržujete znalost jazyka?



Mám v Japonsku kamarády z Čech nebo Japonce, kteří se učí česky, ale samozřejmě nemůžu česky mluvit stále. Taky si hodně mailujeme s českými přáteli a někdy chodím na české chaty, ale hlavně, aspoň jednou ročně přijíždím do Česka koncertovat a navštěvovat své přátele.



Vím že jste se dokonce podílela na překladu libreta Káti Kabanové do japonštiny. Jaká to byla práce a je vůbec možné tu operu v japonštině uvádět?



Japonsky to vůbec zpívat nejde. Já sama bych samozřejmě něco takového udělat nemohla, ale spojily jsem síly ještě s jednou klavíristkou, která tady studovala, a především s doktorem Hideo Sekine, který je velký znalec češtiny.



David Macháček