František Chovanec, významný účastník našeho domácí protifašistického odboje, se narodil 2. dubna 1901. Pracoval jako řidič v zajížděcím oddělení závodu Tatra v Kopřivnici. Po okupaci se jako uvědomělý Čech zapojil do zpravodajské skupiny podávající zprávy 8. divizi v Hranicích. Na jaře 1939 se stal členem odbojové skupiny Obrana národa a působil jako vedoucí její místní skupiny v Drnholci n. Lubinou a skupiny v automobilce. Pro svou odbojovou činnost byl 30. října 1940 zatčen. A o pět dnů později i můj otec, vedoucí místní skupiny v Kopřivnici. Společně byli ve vazbě v Opavě a na Mírově, potom souzeni Vrchním zemským soudem v Litoměřicích pro přípravu k velezradě a rovněž vykonávali trest v táboře Griebo, kde pracovali v Junkersových závodech v Dessau. Navzájem si pomáhali, dělili se o poslední kousek chleba. František Chovanec byl jedním z nejbližších otcových druhů.
Dne 26. července 1944 měl být - půl roku po otci - propuštěn na svobodu, ale kvůli atentátu na Hitlera o týden předtím se propouštění politických vězňů zastavilo. Jeho poslední dny byly tragické. Počátkem března 1945 v koncentračním táboře Flossenbürg onemocněl úplavicí. Brzy potom musel zcela zesláblý jít čtyři dny pěšky v transportu z Drážďan do Litoměřic. Během dalšího přesunu do koncentračního tábora v Dachau, v otevřených vagonech, bez přikrývek, potravy, za deště a sněžení, zcela vyčerpán zemřel 22. dubna na nádraží v Žalanech blízko Teplic. Nebylo mu dopřáno dožít se svobody, na kterou se tolik těšil. Za měsíc obdržela paní Jarmila Chovancová s dcerou Miluškou šokující zprávu o jeho úmrtí. Dne 2. června byl pohřben za účasti rodiny na místním hřbitově v Žalanech.
Velmi uznale se o něm píše ve sborníku Cestu bojů k vítězství: „Ve službách Tatry projel téměř všemi evropskými státy, poznal dobře cizí národy a snad proto nadevše miloval svůj vlastní. Lásku k republice a národu dával vždy nepokrytě najevo. V nejtěžších chvílích se ukazovaly krásné stránky jeho charakteru, který mu velel posilovat jiné v utrpení a dodávat víry v lepší doby. Proto také o něm spoluvězni vydávají nejlepší svědectví a mládež by v něm měla spatřovat vzor pravého nebojácného vlastenectví.“
Připomeňme si proto 60. výročí úmrtí hrdiny našeho domácího odboje, vzácného a obětavého člověka - Františka Chovance.
JUDr. Milan Chalupa
