Připustíme-li, že v lidské společnosti jen některé činnosti probíhají samy od sebe a většinu ostatních je třeba nějakým způsobem promyslet, akceptujeme fakt, že vzdělání hraje v lidském životě podstatnou roli. Toto tvrzení ale postupně nabývá zcela nového obsahu. Vzdělání se už totiž nechápe jen jako logický důsledek pobytu za školními lavicemi. Chce to něco víc.



Zatímco v minulé době bylo vzdělávání vedeno s větším důrazem na suché vědomosti a fakta než postoje (to asi proto, aby lidé raději neměli na společnost žádný názor než kritický), s prakticky nevyčerpatelnou dostupností nejrůznějších informací je v současnosti mnohem důležitější schopnost správně analyzovat a vytvořit si vlastní úsudek. Přeskupení hodnot se chtě nechtě musí učit i pedagogové. Žákům a studentům by podle moderních postupů neměli jen předkládat fakta, ale spíš jim naznačit, jakým způsobem by o nich měli přemýšlet. To ale vyžaduje od učitelů nutnost pružně se přizpůsobovat novým podmínkám. Situace, kdy studenti vědí o daném oboru více, nejsou v poslední době vůbec vzdáleny od reality. Stačí se podívat třeba do oblasti informačních technologií.



Konec března je každoročně spojen s vyhodnocováním nejlepších kantorů. Nejinak tomu bylo u nás i letos. Skutečným oceněním práce učitele je však žák či student relativně dobře připravený na další život a osobní růst. Čili charakteristika, kterou nelze měřit známkami, ale pouze každodenní praxí.



Michal Polášek