Žáci ZŠ Alšova si pod vedením výtvarnice Lucie Seifertové vyzkoušeli, jaké to je vyrábět prostorové obrázky. FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e (dam) - Možnost osvojit si základy tvorby prostorových obrázků z papíru mělo asi 140 dětí z nižších ročníků Základní školy Alšovy. Netradiční tvůrčí dílna se uskutečnila ve výstavních prostorách muzea Fojtství, které s Alšovkou přímo sousedí. Místo to nebylo náhodné, právě tam je totiž nyní vystaveno obří leporelo Obrázky z dějin udatného národa českého, jehož autorka výtvarnice Lucie Seifertová dílnu se školáky vedla.

Původně měla tato akce proběhnout už v listopadu u příležitosti otevření výstavy, tehdy ale autorce obřího komiksu o České historii cestu do Kopřivnice zhatila nemoc, v náhradním termínu už vše proběhlo bez problémů.

Na tři skupinky školáků čekalo vždy úvodní povídání, ve kterém Lucie Seifertová prozradila, jak se z člověka stane výtvarník a spisovatel. Pak děti dostaly papíry se dvěma jednoduchými řezy, kterými na přeloženém výkresu vznikne prostorový útvar, jenž pak už každý školák dotvořil podle svých schopností a fantazie.

Podobné tvůrčí programy vznikaly poměrně dlouho. Původně Seifertová jako řada jiných autorů knih dělala pouze besedy v knihovnách nebo ve školách. Až později někdo přišel s nápadem, aby zkusila připravit také něco, kde by se posluchači mohli aktivně zapojit.

„Workshopy jsou teď velmi v módě. Připravit jej ale nebylo jen tak. Udělat prostorový obrázek je poměrně náročné a já chvíli přemýšlela, jak to udělat, aby to vůbec bylo možné, mohly to dělat děti a zároveň nehrozilo, že si u toho ublíží řezákem nebo něco podobného,“ říká Lucie Seifertová.

Tak pak dostala nápad s oním na dvou místech proříznutým listem papíru. Jak sama řekla, výtvarně zcela nenadaný manžel posloužil jako testovací objekt, a když se i jemu podařilo vytvořit pěkný obrázek, přišly na řadu děti.

„Uvědomila jsem si, že právě to je správná cesta, a teď si tedy tímto způsobem vychovávám konkurenci,“ směje se Seifertová. Výsledky jsou podle ní různé, i malé děti prý dokážou vytvořit krásné věci, a zase naopak i některé starší děti mají výtvarnou tvorbou, která v sobě obsahuje i třetí prostor, problémy.

Vše je ale také otázkou cviku. Také sama Seifertová, která má nyní na svém kontě už několik knih s prostorovými obrázky, v této technice nevynikala. Za dob svých studií na střední umělecké škole měla dokonce z předmětu, který se podobným technikám věnoval, trojku. „Pak mě ale život zavál do jednoho dětského časopisu, jehož šéfredaktorka měla ideu, že celý ten časopis bude vlastně jedna velká vystřihovánka, a tak jsem se to musela naučit. Začala jsem jednoduššími věcmi a propracovala se až ke složitějším tvarům,“ vzpomíná Seifertová. Technika jí postupem času natolik učarovala, že se teď už věnuje, alespoň v knižní tvorbě, výhradně jí.