Martin Otruba (na fotografii vlevo) a Zdeněk Kubačka z chovatelského kroužku ’Mazlíci’ předvádějí dva exempláře největších suchozemských měkkýšů.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e - Celoroční projekt africké kultury v Kopřivnici Brána otevřená 2008 byl završen minivýstavou oblovek chovatelského kroužku domu dětí a mládeže. Domovinou oblovek, latinsky achatina, je totiž právě Afrika. Tito suchozemští měkkýši dorůstají délky až 25 cm a váží i půl kilogramu.
V domě dětí se jim věnují druhým rokem. „V chovatelském kroužku preferuji zvířata, která výrazně nepáchnou, nekoušou, zkrátka nejsou pro děti nebezpečná. A mezi takové oblovky určitě patří,“ uvedla důvody chovu vedoucí kroužku Anna Júliková, která se ještě stará o činčily, morčata, myši, potkany, křečky a pískomily. Oblovkami se nejvíce zaobírají dvanáctiletý Martin Otruba a o rok starší Zdeněk Kubačka, kteří mají několik exemplářů doma. Zdeňkovi se dokonce podařil i zdárný odchov.
„Oblovky jsou hermafrodidé a po spáření mohou naklást do půdy 40 až 200 vajíček velikosti hrášku. Pak je nutné dospělé oblovky dát do jiného akvária, aby vajíčka nesežraly. Po dvou až třech týdnech se z vajíček líhnou plně vyvinutá mláďata,“ přiblížil Zdeněk průběh rozmnožování.
Ve své domovině žijí ve vlhku v přízemním patru tropických lesů a jejich potrava se skládá z části rostlin a spadaných plodů. Oblovky, které patří k největším suchozemským měkkýšům, byly zavlečeny do různých koutů světa a dnes není problém je najít ve volné přírodě Karibských ostrovů, v Austrálii, na Novém Zélandu, v jižní a jihovýchodní Asii a Polynésii. Kdysi v těchto lokalitách atraktivní tvor se záhy po své adaptaci a přemnožení stal postrachem farmářů a zemědělců.
Oblovkami, jejichž exempláře Anna Júlinková před dvěma lety přivezla z výstavy, úspěšně zásobil kopřivnický chovatelský kroužek obdobný kroužek v Příboře. „Pokud bude mít někdo o chov oblovek zájem, rádi mu jich pár poskytneme stejně jako rady týkající se jejich chovu,“ dodal Zdeněk Kubačka.
Ilona Mazalová
