Kopřivnický skautský oddíl Stopaři si v sobotu připomněl půlstoletí od svého založení. Součástí celodenního programu byl také slavnostní táborák.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Hned dvě události v minulém týdnu připomněly pozapomenutou, ale přitom nezvykle bohatou historii esperanta v našem městě. Výstava na Fojtství a pak také znovuodhalení památníku vytvořeného kopřivnickými esperantisty.
Koncept umělého mezinárodního jazyka s jednoduchými gramatickými pravidly vytvořil polský lékař Ludvík Zmenhof v závěru devatenáctého století. Koncept jeho rovnoprávné jazykové komunikace mezi národy světa si jen o pár let později našel řadu příznivců také v Kopřivnici. Už v roce 1900 zdejší rodák a propagátor tohoto jazyka vydává společně s kolegy učebnici esperanta, která je teprve druhou publikací tohoto druhu u nás.
„Kopřivnickým esperantem se na Fojtství zabýváme zhruba pět let a za tu dobu se nám podařilo nashromáždit poměrně zajímavé množství různých informací a materiálů a zpracovat historii hnutí ve městě,“ říká autor výstavy Ondřej Šalek.
Výstava připomíná jak místní významné esperantisty, tak důležité milníky v historii fungování kopřivnického klubu esperanta. To, že zdejší esperantisté byli opravdu zapálení, dokládá například fakt, že v roce 1952 bylo v Kopřivnici otevřeno muzeum esperanta, které bylo prvním takovým muzeem v tuzemsku a druhým na celém světě.
Dalším významným činem místních esperantistů bylo také vytvoření zátiší Dr. Esperanta na úpatí Červeného kamene. Jeho součástí byl také kámen s pamětní deskou, který z již zaniklého místa zachránili místní skauti.
Znovuodhalení pomníku proběhlo v páteční podvečer 13. září v areálu zdraví skautského centra Vanaivan. „O tom, že tam pamětní kámen je, jsme se náhodou dozvěděli a v roce 2010 při jedné vánoční vycházce jsme ho s kamarády opravdu našli. Za čas došlo k tomu, že bagr, který upravoval koryto potoka, si o tento kámen čistil lžíci, proto jsme neváhali, udělali rychlou akci a kámen převezli k nám,“ líčí historii obnovení pomníku vedoucí skautského střediska Kryštof Hyvnar. To, že pamětní kámen i s objevenou původní bronzovou destičkou skončil ve skautském centru, není jen z toho důvodu, že skauti se stali jeho zachránci, ale také proto, že esperanto a skauting k sobě měly velmi blízko a mnozí zdejší esperantisté jako například Rudolf Zanáška byli také skauty.
Autorská výstava zdejších muzejníků, která bude na Fojtství k vidění až do 14. října, se v jednom prostoru doplňuje s výstavou „Je esperanto mrtvý jazyk?“, která je věnována historii samotného esperanta, jeho gramatice i využití. Součástí této výstavy, která vznikla v Písku a od roku 2011 se jako putovní představila už na dvaadvaceti místech v celé republice, jsou také nejrůznější esperantské publikace a v závěru výstavy se návštěvníci mohou naučit také několik slovíček.
Přesto, že doby největší popularity má esperanto pravděpodobně již za sebou, podle esperantistů je odpověď na otázku položenou v názvu výstavy záporná. „Esperanto není pojato jako konkurence angličtiny nebo jiných světových jazyků, ale je prostředkem, jak navazovat přátelství,“ říká Libuše Dvořáková ze svitavského klubu esperantistů. Podle jejích slov se esperantu ve světě věnuje asi dva miliony lidí a v České republice je odhadem asi tři tisíce esperantistů. O mrtvý jazyk prý nejde také proto, že do slovníku esperanta neustále přibývají nové výrazy. Umělý jazyk má prý potenciál nejen v něžné komunikaci, ale existují také specializované slovníky pro různé obory a díky internetu je prý vznik nových slovíček esperanta dynamičtější než dřív.
