V archivu Lašského muzea v Kopřivnici i v památníku Pěveckého sdružení Kopřivnice se dočítáme o životě a díle téměř zapomenutého zdejšího básníka. Adolf Jasník, vlastním jménem Míček, se narodil dne 15. února 1888 v Kopřivnici. Jeho rodiče byli chudí. Otec byl pomocným dělníkem v kopřivnické továrně. Adolf vychodil obecnou školu v Kopřivnici a měšťanskou v Příboře. Chtěl být učitelem, ale na učitelský ústav v Příboře nebyl přijat, prý pro slabou tělesnou konstrukci. Pro mladého muže to bylo velikou životní ranou, cítil se tím pokořen a vyloučen z lidské společnosti. Jako učitel by se jistě uplatnil a jako básník snad i vynikl. Dlouho se stranil zdejších lidí a zatrpkl. Mohl se vyučit řemeslu jako ostatní zdejší chudí hoši, ale Adolf tak neučinil. Učinil pokus uplatnit se v lidské společnosti tím, že po praxi u zdejšího revírníka odebral se na lesnickou školu v Jemnici. Po roce se však zase vrátil do Kopřivnice, potuloval se po lesích, snil a básnil, jsa odkázán na živobytí svých rodičů a u své sestry Marie, provdané Zubalíkové. Všeobecně byl nazýván „poetou“. Jeho neklidná krev ho hnala do světa. Ve svých 19 letech začal procházet Evropou od Baltického moře až k Jaderskému, nikdy nemaje střechu nad hlavou. Byl pomocným dělníkem velkých průmyslových závodů, pracoval lopatou u italských podnikatelů v lomech, při stavbách domů, továren, drah a cest. Byl dělníkem cihlářským, drenážním, zemědělským i lesním. Zde se vybíjela jeho drsná fyzická neklidnost a touha po pohybu. Jeho oddechovým zaměstnáním bylo písařství, uvaděčství v biografu, malířství, herectví a byl zpěvákem i úředníkem. Za 1. světové války byl v italské pracovní koloně. V době převratové jej nacházíme na Slovensku jako dobrovolníka, kde byl také raněn. Zúčastnil se též plebiscitních bojů na Těšínsku a pak obdržel místo poštovního úředníka na Slovensku. Oženil se s herečkou Emilií Lyseckou, ale jeho manželství ztroskotalo, protože se nechtěl toulat s jejím kočovným divadlem. Touží po klidu. S podlomeným zdravím se vrací do Kopřivnice, dostává místo úředníka v Tatře. V roce 1922 se stává aktivním a zakládajícím členem PSK. Často churaví a dne 5. února 1928 umírá v ostravské nemocnici. Odešel ve svých 40 letech, ale zanechal po sobě hluboce vyoranou brázdu.
Josef Kostelník