Leopold Vícha stál před sto lety u zrodu zdejší knihovny.
FOTO: ARCHIV MUZEA FOJTSTVÍ
V únoru letošního roku si připomínáme stoleté výročí otevření veřejné knihovny v Kopřivnici. Ovšem již delší dobu předtím zde vznikaly různé knihovny spolkové a školní. Na počátku stál první kopřivnický farář Rudolf Vícha, jehož příchod výrazně proměnil kulturní a společenský život v obci. Společně s továrníkem Adolfem Raškou začali podnikat řadu prospěšných věcí. Jejich prvním krokem byla myšlenka na založení čtenářského spolku. Na podzim roku 1869 svolali do hostince Jana Bučka schůzi občanů a za účelem vypracování spolkových stanov zvolili předběžný výbor. Továrníkův bratr Josef Raška, mimo jiné majitel konkurenčního hostince, se zalekl, že by jeho podnik ztratil na významu, a tak narychlo založil také čtenářský spolek. Jeho činnost se však nerozvíjela zdárně. Prvotní nadšení brzy opadlo a spolek zanikl.
Továrník Raška a farář Vícha obrátili svou pozornost na obecnou školu. V září roku 1870 darovali škole několik svazků poučných a zábavných knih, čímž dali základ první školní knihovně. Jejím správcem se stal farářův bratranec Leopold Vícha, který zde právě v té době nastoupil na místo podučitele. Tato trojice vzápětí založila také první tělocvičný spolek. Leopold Vícha stál u vzniku pěveckých sborů a spolku divadelních ochotníků. Příjmy z besed a představení většinou sloužily potřebám školní knihovny. Jejím hlavním příznivcem a podporovatelem byl stále Adolf Raška, který pravidelně nakupoval vzácné knihy. Po sedmi letech měla knihovna přes osm set svazků a učitel Vícha ji rozdělil na dvě části, pro školní mládež a pro lid dospělý. Tak vlastně vznikla první veřejně přístupná knihovna v Kopřivnici. Další školní knihovny vznikly otevřením měšťanské a německé obecné školy.
Nástupcem pěveckých sborů se v roce 1888 stala za přispění Leopolda Víchy Pěvecká jednota Vlastimil. Poté, co se rozešli divadelní ochotníci, začal Vlastimil působit jako čtenářsko-pěvecký spolek. Mnohostrannou kulturní činností a zřízením spolkové knihovny získal značný počet příznivců. Scházela se zde kopřivnická inteligence české národnosti, zejména učitelé, úředníci, ale i dělníci z obou kopřivnických továren. Toto prostředí vhodné pro propagaci českých národních zájmů znepokojovalo vedení vozové továrny, které odrazovalo své zaměstnance od členství. V roce 1920 se spolek Vlastimil rozešel a svůj majetek, včetně spolkové knihovny, věnoval Tělocvičné jednotě Sokol.
V únoru 1921 ji sokolové dále podstoupili kopřivnické obci, právě v souvislosti se založením veřejné knihovny.
Ondřej Šalek,
Muzeum Fojtství
(Pokračování příště)
