K o p ř i v n i c e - Ve středu 7. února zavítali do kina Puls úspěšní představitelé mladé krve ve vodách českého folku: Martina Trchová s Karolínou Skalníkovou a Janem-Matějem Rakem a Žamboši s perkusionistou Jurou Nedavaškou.
Ještě půl hodiny před začátkem to vypadalo na přesilovku ze strany umělců. Nakonec jsme účinkující početně asi 4x převýšili. Koncert zahájila Martina Trchová s přáteli. Její písně navozují něžnou komorní uklidňující atmosféru, která dává vyniknout poetickým i zasněným, pečlivě propracovaným textům. Jelikož předloni jako držitelka prestižní ceny největšího folk a country festivalu Zahrada - Krtečka - dostala možnost natočit album, většinu z odehraných písní na něm zájemci najdou. Kromě tradičních “směrujících” jako “Křížem krážem” či “Ode zdi ke zdi” pochopitelně zazněla titulní (dle některých hudebních kritiků nerezovsky laděná) “Čerstvě natřeno” i ta lehce jazzová s nejdelším názvem: “Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno”, od nejstarší “Vzpoury” (která je prý tak stará, že Martina vzpomínala, jaké tam hraje akordy, aby posléze naznala, že vlastně akordy nehraje) až po nejnovější, zatím pouze s pracovním názvem “Bílý trpaslík”. Aby někteří zmoženější návštěvníci neusnuli, nejdřív zazněla veselá dětská písnička “Bakterie Božena” a poté Jan - Matěj Rak ve svém minisólorecitálku zařadil z Ježkových nesmrtelných melodií kromě “Tmavomodrého světa” i svižný “Bugatti step” a předvedl svými hbitými prsty kmitajícími po hmatníku, že jablko nepadlo daleko od stromu. Ke konci vystoupení Martina zdůraznila své studium českého jazyka v písni “Kdo za to může”, ve které ji autor Matěj Rak dal možnost zopakovat si vzory skloňování. Jako přídavek pak zazněla skladba s přiléhavým titulem Poslední píseň.
Přestávku Jan Žamboch, Stanislava Brahová a Jiří Nedavaška využili k nazvučení. Druhá půlka dvojkoncertu byla v trošku svižnějším rytmu. Čerství držitelé ocenění Rádia Proglas za “Album roku 2006” rovněž představovali zejména písničky z desky “To se to hraje”. Už z úvodní “Na lovu” je jasné, že mnohé texty Honzy Žambocha jsou veselé, hravé a vtipné. Samozřejmě se vyskytují i ty vážné, nutící k zamyšlení jako třeba “Tři psi” či “Krátká paměť” - nejsilnější text celého alba, při kterém až běhá mráz po zádech i těm, co válečnou dobu a koncentrační tábory nepamatují. V programu koncertu došlo i na novinku “Odkolébavka”, která, na rozdíl od ukolébavky, slouží k probouzení nedobrovolně usnutých lidí. V přídavku nechyběla “O znakoplavkách a tak” a obecenstvo se v závěru snaží refrén pozpátku rozluštit z rozdaných taháků. Honza Žamboch předvedl i “kosmický folk” vyluzovaný za pomoci nového kytarového syntezátoru Roland GR-33. Sice svědčí o kvalitě účinkujících, když dokážou lidi přilákat opakovaně, ale zároveň je trošku smutnou vizitkou místních, že na nové, mediálně neznámé tváře je jim zatěžko přijít. Radůza před získáním Anděla také mívala v našich končinách podobně nízkou návštěvnost. V pátek 9. února Akademie populární hudby zveřejnila letošní nominace a jsou mezi nimi i Žamboši. Už samotná nominace rozhodně naznačuje, že patří k tomu nejkvalitnějšímu na naší scéně. Snad to pro příště donutí lidi zvednout se od televize a zajít zjistit, co se děje ve folku a příbuzných žánrech nového a zajímavého.
Lucia Nováková
