Zní to jako zpráva v místních poměrech neobvykle pozoruhodná. Jedna z mála historických památek současné Kopřivnice se bude po rekonstrukci znovu otevírat. Lašská vila v parku u vlakového nádraží přežila spolu s blízkou sestrou nejen mohutnou invazi šedivých normalizačních panelů do našeho města, ale i loňský kolaps nedaleké mnohem mladší stavby ze skla a oceli. Spousta starých domů ale takové štěstí neměla.



Když jsem ještě coby malý kluk sledoval bourání staré Kolonie, neunikla mi jedna dojemná a svým způsobem charakteristická událost oné doby. V místech, kde nyní stojí velký lomený panelák naproti ‘věžáku’ u hlavní pošty, bývaly pavlačové domy. V jednom z nich bydlela stará paní, která se do poslední chvíle bránila vystěhování ze svého obydlí. První věc, kterou tak musel člověk za ovládacími pákami demoličního bagru udělat, bylo odstranit schůdky do domu. Až po letech mi došlo, že tím vlastně neuboural jen těch pár cihel a betonu, ale i kus obrazu staré Kopřivnice v mé ještě mladé mysli. Poté se již ve jménu mlhavých lepších zítřků tak masově nebouralo.



Na místech starých domů jsou nyní paneláky nebo jiné novodobé budovy a na místech našich nostalgických vzpomínek starosti zcela současné. Ale i když naše město zrovna historickými skvosty nepřetéká a ‘Šumné Kopřivnice’ se asi jen tak nedočkáme, můžeme se pyšnit leckterými jinými zajímavostmi. Tak třeba zimní stadion na náměstí asi jen tak někde nemají.
Michal Polášek