Závišice (ili) – Nová vyhlídka pojmenovaná po nejslavnějším místním rodákovi Václavu Hyvnarovi byla v pátek 22. května slavnostně otevřena v Závišicích za přítomnosti Hyvnarových potomků, rodinných příslušníků, skautů a velkého zájmu veřejnosti. Obecní zastupitelstvo schválilo záměr vybudovat zmíněnou vyhlídku už před dvěma lety a realizace se dočkala u příležitosti 25. výročí osamostatnění obce.
Nevysoká stavba poskytuje za hezkého počasí rozhled po krajině od Ostravy přes Lysou horu, Radhošť až po Velký Javorník. „Vyhlídka je součástí turistické naučné stezky kolem obce, která bude mít několik zastavení a jejíž součástí jsou krytá a nekrytá posezení, která již nyní můžete kolem obce a částečně v obci vidět. Samozřejmostí budou odpadkové koše a hlavně informační tabule věnované informacím o přírodě, okolí Závišic a historii obce,“ vysvětlil závišický starosta Zdeněk Vajda.
Václav Hyvnar se narodil 19. srpna 1922 v Závišicích v rodině starého selského rodu s více než třistaletou tradicí. Jeho otec byl nejen starostou obce, ale i zemským poslancem. Po únoru 1948 byl student právnické fakulty Václav Hyvnar vyloučen ze studií a několik měsíců vězněn. Při první příležitosti emigroval, oženil se s Mílou Svobodovou a o Vánocích 1951 se usadil v Clevelandu, kde působil jako redaktor Nového světa a později ve funkci starostova tajemníka a poradce v etnických otázkách. Stal se předsedou Národního svazu českých katolíků v Americe a zároveň se angažoval v řadě krajanských a katolických spolků. Václav Hyvnar po sametové revoluci několikrát navštívil vlast. Naposledy v létě 1999, kdy v rodných Závišicích oslavil s manželkou zlatou svatbu. Za rok a půl 13. dubna 2001 na Velký pátek nečekaně umírá v Clevelandu ve věku nedožitých 79 let.
Po listopadu 1989 se mu dostalo uznání - Univerzita Karlova ho r. 1991 jmenovala čestným doktorem práv, papež Jan Pavel II. mu téhož roku udělil vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice a prezident Václav Havel jej r. 1998 vyznamenal Řádem T. G. Masaryka III. třídy. „Pomáhal jsem rodné zemi, pokud jsem mohl, a kraji pod štramberskou Trúbou jsem hanbu neudělal za těch padesát let exilové pouti,“ zhodnotil svůj život závišický rodák v roce 1998.
