Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, neprojevuje o zůstavitele trvale opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku nebo trvale vede nezřízený život. Je třeba upozornit na to, že skutečnosti, kterými by bylo možno po smrti zůstavitele zdůvodnit oprávněnost vydědění potomka pro neposkytnutí potřebné pomoci a neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele, popřípadě pro nezřízený život potomka, jsou jen obtížně nebo jen cestou náročného, dlouhotrvajícího a nákladného sporu zjistitelné. Do úvahy je nutné vzít to, že ten, kdo by nejsnáze mohl unést „důkazní břemeno“, není v době rozhodování sporu již naživu.



Odpověď na otázku důvodnosti proti dědici namířenému úkonu je vždy věcí okolností konkrétního případu. Např. při zkoumání důvodu neprojevování opravdového zájmu bude třeba posuzovat s přihlédnutím k tomu, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí; nikoliv pokud je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl.



Pro náležitosti listiny o vydědění platí stejné podmínky jako pro závěť,¬ tedy může být sepsána vlastní rukou, v jiné písemné formě za účasti svědků nebo formou notářského zápisu. Listina musí být datována a podepsána.



Mgr. Irena Hanáková