Brněnské duo Biorchestr tvořené Alešem Pilgrem a jeho manželkou Janou představilo na kopřivnickém koncertu v Mandale také několik písní z připravovaného CD Umakartové.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Příjemnou hudební chuťovku v podobě brněnského Biorchestru nabídla minulý pátek svým návštěvníkům kopřivnická Mandala. Manželské duo Aleš a Jana Pilgrovi bavili návštěvníky čajovny příjemnou, chytrou a zároveň velmi hravou muzikou, originální jak jejím pojetím, tak interpretací.
Multiinstrumentalista Aleš Pilgr si ještě před koncertem našel chvíli na krátký rozhovor, který sledovala a občas glosovala také jeho manželka a zároveň partnerka v muzikantském životě Jana.
Jak se vlastně zrodila myšlenka Biorchestru?
Aleš: Měl jsem písničky, které jsem nikde neudal. Občas jsem psal nějakou hudbu třeba pro Květy, ale tyhle se nehodily a zbyly mi. Tak jsme si udělal sólovou desku. Dneska jsou možnosti, že si člověk může natočit desku sám doma. Je to možná i určitá devíza, že člověk může dělat hudbu zcela svobodně bez kompromisů a po svém. Když ta deska vznikla, začalo mi být líto, že mám repertoár, ale nikde nehraju, takže jsem si jednou za čas domluvil koncert. Nejdřív jsem hrál sám, ale pak mi začala chybět na pódiu společnost a navíc jsem nechtěl být úplný folkař se španělkou, tak jsem začal přidávat elektroniku, kterou jsem hrál nohama, a pak mi to připadalo chudé, a tak jsem přemluvil Janu, aby se mnou hrála a tím jsme to duo stvořili. Nebylo to najednou, ale šlo o postupný proces v průběhu dvou nebo tří let.
Na podzim jste natáčeli novou desku, která měla vyjít už nyní v únoru. Mohou se ni vaši fanoušci už opravdu těšit?
Aleš: Cédéčko nakonec vyjde až v dubnu. Poprvé v životě jsme si na nahrávání vzali producenta. Je to náš kamarád Tomáš Hubáček, líbí se nám jeho hudba a způsob, jakým k tomu přistupuje. Písničky už jsme natočili a on teď dělá finální mix u Ondřeje Ježka ve studiu JáMOR. To ale není hlavní důvod zdržení. Je to tím, že desku chceme vydat jako hybrid. Nebude to CD, ale CDG, což je Compact disk game. Půjde o cédéčko s deskovou hrou. Tu my teď vyvíjíme a testujeme na kamarádech, jestli je hratelná a funguje. Hra bude interaktivně propojená s cédéčkem, které se u jejího hraní bude poslouchat.
Co stojí za nápadem vydat hybridní album?
Aleš: V dnešní době se desky hodně kopírují a celý systém funguje jinak. My chceme, když už si nás někdo oblíbí a rozhodne si naši desku koupit, aby měl nějaký artefakt. Chceme, aby na tom byla vidět ta odvedená práce. Máme aktuálně na kontě dvě desky, z nichž jednu jsme vydali také v hybridním formátu, kdy je to cédéčko a zároveň gramodeska. Jde o to, aby to bylo zábavné a zajímavé. Sekundárně pověsíme písničky z nové desky přímo na web. Když to někdo bude chtít jen poslouchat, tak může, aniž by to někde zbytečně složitě hledal. Udělat dneska desku, která je v uvozovkách jenom deskou, je prostě málo. Je dobré, když má ještě něco navíc.
Má už vaše nová deska jméno?
Jana: Pokud už to není tajné, tak se bude se jmenovat Umakartové, podle kousku textu jedné písničky. Umakartové jsou takoví malí mužíčci, které má každý doma, aniž by o nich věděl, prostě skřítkové domácnosti. A ti budou mít také svou roli pochopitelně také v té hře.
Zařízení, které používáte, abyste mohl být na pódiu zároveň v pozici kytaristy i bubeníka, je váš vlastní vynález?
Aleš: Je to částečně můj vynález. Používám tovární snímače zvuku, ale k tomu jsem si vyrobil spínače, na které šlapu svými speciálními baťovskými botami. Ty si šetřím jen na hraní, protože s jinými to moc nefunguje. Je to věc, která mi umožňuje si koncert užít zároveň jako kytarista i bubeník.
Vaše minulá deska je plná různých zvukových experimentů. Jak člověka napadne dát si na desku třeba zvuk vařícího medu?
Jana: Zrovna tohle bylo docela spontánní. Aleš doma hodně hraje, a protože bydlíme v garsonce, tak se všechno odehrává v jednom pokoji. Já jsem tehdy byla nachlazená a chtěla si rozpustit zcukernatělý med, ale přehnala jsem to a on začal vařit. Aleš v tu chvíli právě zkoušel a ten zvuk si nahrál, a jemu se tak zalíbil, že ho potom chtěl použít zcela záměrně.
Aleš: To je výhoda toho, že člověk nahrává doma. Prostě jsem si jen vzal mikrofon a už jsem to točil.
Obecně tyhle věci vznikají spíš náhodou nebo je to promyšlená záležitost?
Aleš: Jak co. Ve stejné písničce je lopata a ta je tam přidaná zcela konceptuálně. Prostě jsem si pustil do ucha metronom a u svých rodičů jsem házel lopatou a natáčel. Mně baví hrát si, a když se do písničky přidají nějaké nehudební zvuky, připadá mi výsledek vzrušující. Možná je to i tím, že jsem perkusionista a ti mají potřebu neustále bouchat do všeho kolem sebe. Jsou ale dva druhy lidí. Jedny přítomnost nehudebních zvuků v písničkách vzrušuje a druhým naopak vadí. Mám kamarády, kteří by vyházeli všechno, co já do svých písniček nacpu.
Jaká bude hudba na nové desce?
Aleš: Myslím, že tahle deska bude dost jiná než ty předchozí. Bude uhlazenější a semknutější. Vlastně možná malinko popovější. Nevadí mi, že nás označují jako ’brněnskou alternativu’, nicméně si myslím, že ten pojem se za roky poměrně proměnil. Já jsem chtěl udělat desku, která bude zvukově kompaktnější. Ty předchozí jsou hodně nesourodé, je tam nějaký šanson hned vedle toho noise a pak třeba zase experiment. Teď jsme chtěli udělat desku založenou na písničkách, která plyne od začátku do konce, a s tím nám hodně pomohl právě Tomáš Hubáček. Myslím si, že nová deska nebude až tak experimentální, ale pořád to nebude komerční popík. Bavíme se v rovině, jestli jsme hodně šáhlí, a nebo jenom málo.
David Macháček
