Pavla Kořínka neúspěšný pokus o výstup na Nanga Parbat neodradil. Příští rok to chce zkusit znovu.
FOTO: ARCHIV
Kopřivnice (jfk) - Vrchol Nanga Parbat horolezecké dvojici Pavel Kořínek – Jiří Domanský odolal. Horolezci, z nichž prvně jmenovaný pochází z Kopřivnice, se o jeho zdolání pokusili na začátku srpna, hora vysoká 8 126 metrů je ale do vysněného cíle nepustila.
Kořínek s Domanským se rozhodli, že se na horu pokusí vystoupit lehkým alpským stylem, tedy mimo jiné bez umělého kyslíku, západní Diamírskou stěnou. Nanga Parbat je přitom nejvyšším vrcholem kašmírské části Himálaje a zároveň devátou nejvyšší horou světa. Svou výškou se sice neřadí mezi ty nejvyšší osmitisícové vrcholy, ovšem z pohledu výkonnostního sportovního alpinismu se jedná bezesporu o jeden z nejnáročnějších himálajských výstupů ať už pro převýšení, táhlost a strmost skalních stěn či pro nestálost klimatu v této oblasti. I proto jsou s touto horou spojeny četné tragické události, díky kterým si nese přízvisko „Killer Mountain“.
Organizace, teoretická i fyzická příprava na expedici trvala téměř rok, přesto nakonec bylo vše jinak, než si představovali. Především fyzická náročnost celé akce i lezecká obtížnost byly obrovské.
Z organizačních i ekonomických důvodů se těsně před odletem do Pákistánu spojili s dalšími čtyřmi českými horolezci (Holeček, Hrubý, Groh a Veslý), nicméně výstup probíhal stejně po dvojicích. Kořínek s Domanským se společně dostali do nadmořské výšky 6 500 metrů, kde se rozdělili. Nahoru pokračoval už jen Pavel Kořínek, nakonec ale v sedmi tisících souboj s horou po pěti dnech vzdal. Dál jej nepustilo počasí, které přineslo vichřici, mlhu a sněžení. Z pohledu výškové aklimatizace na tom přitom byl dobře. „Během předchozích expedic jsem měl relativně značné problémy už v 6,5 tisících, kdy jsem musel výstup přerušit v důsledku špatné aklimatizace, tady jsem si ale četl knihu, vařil a pil čaj, takže mě mrzí, že to počasí takhle nevyšlo,“ vrátil se ke stěžejním chvílím dvaatřicetiletý horolezec.
Největší nesnáze jej ale čekaly při sestupu. Mizerná viditelnost, padající kamení, četné laviny, rozsáhlé zledovatělé plotny i ledovcové trhliny. A do toho nešťastnou náhodou přišel o lano. „Perfektně ale v těch chvílích zafungovala psychika, takže jsem to až na středně přimražené palce na nohou a spálený obličej zvládl, i když v úplně jiném čase, než jsem předpokládal,“ poznamenal Kořínek.
Přivezl si ale i spoustu jiných zážitků. Na letišti třeba marně čekal na svůj batoh. O čtyři dny později sice dorazil, ale viditelně se z něj někdo snažil dostat, co šlo. Některé věci zmizely, ale ty důležité, na lezení, byly naštěstí na svém místě. Zpočátku jej příliš nenadchlo ani jídlo v základním táboře. „První den jsme dostali čínskou polévku, ale pak kuchař přece jen ukázal, že vařit umí. Například na oslavu návratu se dovedla koza na špagátku,“ vyprávěl pobaveně. Bohužel mezi zážitky figuruje i jeden tragický. Ve stejných dnech, kdy se Kořínek s Domanským pokoušeli o zdolání Nanga Parbatu, se nevrátila z nedalekého Broad Peaku přední česká horolezkyně Zuzka Hoffmanová.
Kořínek, který má na kontě dosažení Pik Korženěvska s vrcholem ve výšce 7 105 metrů, se každopádně plánuje na Nanga Parbat vrátit. „Je to sice náročná, ale nejdostupnější osmitisícovka. Jinde trvá jen to, než se dostanete do base campu, sedm a více dní, tady jste z Islámábádu za dva a půl dne na místě. V porovnání s nepálskými osmitisícovkami je to schůdnější, i co se týče finanční náročnosti. Povolení k výstupu vychází zhruba na polovinu. Rád bych to příští rok zkusil znovu,“ potvrdil. Více informací i fotografií z expedice najdete na www.nanga-parbat.cz.
