Dvě studentky kopřivnické obchodní akademie posloužily jako vzor čestnosti a poctivosti. Přestože čelily lákavé příležitosti ponechat si 12 tisíc nalezených v jednom místním bankomatu, odevzdaly je původnímu majiteli. Za to si vysloužily nejen pochvalu od vedení školy, ale také policejní plaketu a trochu nečekaně i pozvánku do uniformovaných řad strážců zákona.



Jak tuto zprávu chápat? Optimisté by řekli, že je úžasné, že poctivci ještě existují, a proto je nutné dát ostatním dobrý příklad. Málokdo se totiž dokáže sám od sebe takto správně zachovat, takže je vhodné některé stále ještě váhavější jedince pozitivně stimulovat. Pesimista by mu ale logicky namítl, že takových případů je natolik poskrovnu, že se každý byť jen drobný záslužný čin automaticky objeví v televizi a novinách. A protože média nepopisují realitu úplně věrně, vytváří se falešný dojem, že jsme lepší než ve skutečnosti. A kdyby se do třetice přidal realista, zhodnotil by možná vrácení peněz jako situaci natolik běžnou, že přece není nutné si na ni svítit reflektory kamer a blesky fotoaparátů.



Ať už se na to díváme, jak chceme, jen velký škarohlíd by obě studentky podezíral z touhy po mediální slávě. Při trpělivém odpovídání na dotazy mnoha novinářů a pozdějším natáčení u onoho bankomatu působily sice vyrovnaně, přesto ale skromně. Pokud je tohle naše budoucnost, můžeme být celkem rádi. Zatím tu máme to, co máme, a především, na co máme. Michal Polášek