Tak se to pomalu krátí a komunální politici už stříhají metr. Do podzimních komunálních voleb totiž zbývají pouhé dva měsíce a v minulém týdnu se uzavřely kandidátky. Kdo ze zájemců o místní politiku to nestihl, má smůlu. Jména současných i možných budoucích politiků z osmi stran a hnutí už pomalu míří do tiskárny, pilují se programy a vymýšlejí volební hesla. Cíl je jasný – přesvědčit co nejvíce lidí a získat co nejvíce mandátů. V tom nic nového oproti politice nejvyšší, celostátní.

Kdo by však chtěl hledat rozdíly mezi politikou komunální a národní, nemusí chodit příliš daleko a nořit se do roviny velkých témat a idejí. Mantinely pro skutečnou levicovou či pravicovou politiku jsou na lokální úrovni značně zúžené, takže příslušnost k politické straně působí v praktické místní politice pouze jako identifikační symbol. To nejzásadnější, co spojuje a rozděluje případné koalice, jsou obyčejné mezilidské vztahy. Když se Franta nemá rád s Tondou, nezáleží na tom, že předsedové jejich partají sedí v jedné části sněmovny. Tipovat výsledek komunálek a obsazení nejvyšších křesel je proto spíše než pro politology práce pro psychology.

Kvůli odlišnosti systému hlasování a absenci předvolebních výzkumů to nemá předem zajištěné ani jednička na kandidátce. Jistota je vlastně jen jedna. Pokud by měl v Kopřivnici nastat povolební pat, tak kvůli stejnému počtu zástupců koalice a opozice to nebude. Počet mandátů je totiž lichý.

Michal Polášek