Veronika Richterová při instalaci svých neobvyklých plastik z vyhozených PET láhví. Její díla jsou až do září k vidění v Šustalově vile.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e - Už týden je interiér Šustalovy vily důkazem toho, že i tak banální předmět denní spotřeby, jako je plastová láhev na nápoje, může být cílem uměleckého zájmu. Pod rukama výtvarnice Veroniky Richterová se tento ekologicky problematický odpad proměňuje v subtilně působící květiny, živočichy, ale i dekorativní předměty, jako jsou svícny či zrcadla. Zajímavou výstavu bude možné v Lašském muzeu vidět až do poloviny září, do zákulisí autorčiny práce můžete nahlédnout už nyní díky tomuto rozhovoru.
Jak jste se k tak netradičnímu materiálu pro tvorbu dostala?
Byla to asi šťastná náhoda. Pracovala jsem s různými materiály, ale tehdy mě prostě napadlo vzít PET láhev a ohřát ji horkovzdušnou pistolí. Zjistila jsem, že láhev se deformuje, že se scvrkává a řekla jsem si, že bych se mohla pokusit udělat z toho jednu věc. Tenkrát mě ještě nenapadlo, že se tomu budu věnovat takhle dlouho a že z toho vlastně udělám nový obor umění. Ale když jsem viděla, jak zajímavě se ty láhve jako materiál chovají, tak to pro mě byla zajímavá výzva. Ze začátku bylo hrozně obtížné je tvarovat, ale pořád mi to přinášelo nové a nové nápady. Takže jsem se do toho pustila naplno a dneska už to dělám pět let.
Vyvíjela se za tu dobu nějak vaše technika?
Pořád se vyvíjí. Protože při každé nové věci přijdu zase na další nové způsoby, jak s těmi láhvemi zacházet. Ono je s tím docela obtížná práce, protože to nejde ničím lepit ani svařovat, takže všechny spoje je třeba dělat mechanicky a navíc láhev nejde nikdy zvětšit, ale vždycky se tím, jak je zahřívána, smršťuje.
Jste sama, nebo se objevil někdo, kdo s PET láhvemi také umělecky pracuje?
Jsou lidé, kteří se inspirují mými věcmi a zkoušejí si něco udělat a občas někdo s tím materiálem pracuje, ale nevím o tom, že by se někdo PET Artem zabýval tak seriozně a soustavně jako já. Já v současnosti nedělám nic jiného než právě toto.
Vyvíjí se vaše práce s PET láhvemi nějak i po námětové stránce?
Tato výstava, kterou jsem připravila pro Kopřivnici, je specielně o květinách, rostlinách a japonských motivech. Jinak ale mám různé okruhy námětů, které mě zajímají stále a třeba se k nim i vracím. Úplně první věc, kterou jsem z PET láhví udělala, byl ’křišťálový’ lustr a teď po pěti letech jsem udělala další. V tom už jsou udělány i elektrické rozvody. Je to obrovský lustr, který má metr osmdesát v průměru a byla to zakázka pro taneční sál, kde bude mít opravdu praktické využití.
Jsou vaše práce k vidění ještě někde než na výstavách a na webu?
Dělala jsem třeba pro společnost Ecocom obrovskou věc. Jde o skleník, který je plný rostlin, palem a dalších věcí. Všechno je to z PET láhví. Použila jsem jich na něj asi 1 200. Ten skleník různě putuje po Čechách v rámci prezentace té firmy.
Kde všude jste už ten PET Art vystavovala?
Teď aktuálně třeba probíhá výstava ve Stockholmu. Minulý rok jsme PET Art s manželem zpracovali do takové putovní výstavy formou panelů v tištěné podobě, kde jsou fotografie a texty. Část je jí k vidění i v Kopřivnici, ale jinak tento projekt, který se jmenuje Pocta PET láhvi, putuje po světě a už navštívil i tak exotické země, jako je Zimbabwe nebo Mozambik.
Prý hledáte také místo pro svou obsáhlou sbírku PET láhví v jejich původní podobě?
Ne, že bych přímo aktivně hledala, ale časem bych někam ráda umístila svou sbírku PET láhví. Při sběru materiálu jsem si všimla, jak se všechno rychle mění. Některé láhve už nejsou a nahrazují je jiné. Proto jsem se rozhodla, že od každého typu jednu uložím do muzea PET láhví, a tak se mi to rozrostlo, že dnes ta sbírka čítá asi 1 600 láhví z celého světa. Mí známí už o této mé zálibě vědí a když jedou do nějaké exotické země, tak mi přivážejí vzorky. Je to velmi zajímavé. Na obyčejných láhvích je vidět vývoj designu i charaktery jednotlivých zemí jen podle toho, jaké PET láhve používají. Nedávno bylo toto muzeum k vidění v Praze v Českém centru, kde jsem nainstalovala téměř celou svou sbírku v rámci své výstavy v PETu tváře.
Nechybí vám třeba pracovat s jinými materiály, dělat sochy z bronzu nebo malovat?
Vůbec ne. Zatím mě to stále drží. Až budu cítit, že mě to už dál neinspiruje, tak toho nechám. Ale zatím mám stále ještě spoustu věcí, které chci udělat a tím, že stále objevuji nové postupy, jak s PET láhvemi pracovat, tak v tom pokračuji. Ale jak dlouho to ještě bude trvat, to samozřejmě nevím. Zatím mě to však plně naplňuje a uspokojuje.
Máte spočítáno, kolik plastových lahví jste za těch posledních pět let zpracovala?
To nemám. Budou to tisíce. Teoreticky by se to dalo spočítat, pokud by se každá ta moje plastika vzala do ruky a zjistilo se, kolik na ni padlo láhví. Ale je pravda, že ta spotřeba je daleko větší, protože než člověk přijde, jak na to, tak samozřejmě něco zkazí. Navíc jsou případy, kdy z láhve použiji třeba jen spodek, nebo naopak vršek.
Na čem aktuálně pracujete?
Poslední velkou prací je ten lustr, o kterém jsem se zmínila. Ale i tady v Kopřivnici je vidět něco, co jsem dělala v poslední době. Jde o tu sbírku kaktusů. Je to sedmdesát různých kaktusů, věc, na které jsem průběžně pracovala asi poslední rok.
David Macháček
