Štramberská Trúba je ve spolupráci s Valašským královstvím stále vyhledávanějším místem turistů a pro místní se Hrstkova chata opětovně stala místem k setkání.
FOTO: ILONA MAZALOVÁ
Š t r a m b e r k – Štramberské starostce Věře Michnové končí volební mandát. Pro město pracovala šestnáct let. Nejprve na sekretariátě, pak téměř čtyři roky jako vedoucí oddělení kultury, sportu a cestovního ruchu a následně ji preferenční hlasy v minulých volbách vynesly na druhé místo, hned za tehdejším starostou Janem Sochou. „Ten však už při sestavování kandidátky předem deklaroval, že už starostou nechce být. Z pocitu zodpovědnosti jsem proto funkci starostky přijala, když už mi tolik lidí dalo svůj hlas,“ komentovala moment rozhodnutí první žena Štramberka. V roce 2006 získala 591 hlasů, ale letos, protože byla až na 12. místě kandidátky, se ani s 447 preferenčními hlasy nedostala do zastupitelstva, ač na počet hlasů skončila celkově na 7. místě.
Co Vám čtyřleté starostování vzalo a naopak dalo?
Přestože ve Štramberku žiji 35 let a na městském úřade jsem se pohybovala dlouho, získala jsem prací starostky mnohem větší přehled o životě ve městě, protože se mi podařilo zabrousit do všech oblastí a rozšířit si obzor vnímání města jako celku. Obohatilo mě seznámení se spoustou nových a zajímavých lidí, např. ze Sdružení historických měst a sídel, jehož je Štramberk členem. Stejně tak zajímavé bylo setkání s ministry a členy vrcholové politiky. Příjemná setkání byla i s občany, ne vždy si však dokázali uvědomit, že řešení jejich problémů není v mé moci, ale je kolektivním rozhodnutím.
Na druhou stranu mi starostování vzalo iluze a radost ze života. Starosti a nedostatek volného času se podepsaly na rodinném životě, opustila jsem sport, zhoršilo se mi zdraví a nemohla jsem si užít vnoučat tolik, kolik jsem chtěla. A na některé lidi, se kterými jsem přicházela pracovně do styku, jsem byla nucena přehodnotit svůj názor.
Kdyby výsledek v letošních volbách dopadl ve Váš prospěch, pokračovala byste ve funkci starostky?
Kdybych byla mladší, tak bych do toho šla znovu, protože za první volební období se těžko můžete stát dobrým starostou. Musíte dozrát a pak můžete teprve stavět na svých zkušenostech a znalostech. Ale cítím se limitována věkem a zdravím.
Z kterých rozhodnutí za poslední čtyři roky máte radost?
Kromě investičních akcí od rekonstrukcí budov, kanalizaci až po Bařiny mám skvělý pocit z oslav 650. výročí povýšení Štramberka na město. Do této akce se zapojili všichni – úřad, školy, školky, sdružení, spolky, občané, vydali jsme krásné knihy, uspořádali množství zajímavých výstav. Byl to krásný a pozoruhodný rok, protože jsme se všichni často setkávali.
Těší mě, že jsme ve spolupráci s Kopřivnicí opravili ulice Drážné a Janáčkovu.
Radost mám i z Tomáše Harabiše a ze spojení Valašského království s naším městem. Byl to dobrý tah, přestože některým lašským patriotům vadí, že se na hradě usídlil Valach. Dnes je vidět, že Trúba opravdu žije. Kromě turistů si k ní zase našli cestu místní občané. K tomu se váže i práce Anny Raškové, která znamenitě rozjela oblast kultury a cestovního ruchu ve Štramberku.
Co Vás čeká v nejbližších dnech?
V pondělí 8. listopadu proběhne ustavující zastupitelstvo, čímž skončím ve funkci starostky, a následující den se půjdu zaregistrovat na úřad práce a za necelé čtyři měsíce mi vzniká nárok na starobní důchod. Dcera za měsíc čeká narození potomka, tak si alespoň třetí vnouče užiji se vším všudy.
Dále bych se měla ve vztahu k městu podílet na kultuře a cestovním ruchu, např. při vytváření propagačních materiálů. Chystám se na obnovení večerů poezie, zkrátka z kulturního života Štramberka nehodlám zmizet.
Ilona Mazalová
