K o p ř i v n i c e (dam) - Devětadvacetiletý odchovanec zdejšího hokejového klubu Václav Varaďa minulý týden předvedl místním školákům zlatou medaili z letošního mistrovství světa v hokeji. Při té příležitosti si jeden z nejúspěšnějších kopřivnických sportovců našel čas odpovědět také na několik otázek týkajících se nejen šampionátu, ale také plánů do budoucna.



Kterého zápasu letošního mistrovství si ceníte nejvíce?



Nejvíce si cením finálového zápasu. Tam šlo úplně o všechno. Věděli jsme sice, že medaili máme, ale každý chtěl zlato. Takže vzpomínky budou hlavně na ten poslední zápas s Kanadou.



Proč jste ve Vídni neodehrál poslední třetinu právě toho finálového zápasu?



Určitě jsem chtěl hrát. Bylo ale 20 hráčů a trenér se rozhodl stáhnout hru na tři pětky, kdy se točí jen patnáct hokejistů a já jsem se do jeho výběru nevešel. Nebylo to proto, že bych hrál špatně nebo že bych si nezasloužil hrát, ale prostě vložil důvěru v jiné hráče.



Jaké máte plány v nejbližším období. Chystáte dovolenou, nebo už zahájení letní přípravy?



Zatím jsem nikde nebyl. Pro mě byla tradiční dovolená to, že jsem přijel z Ameriky domů. Teď jsem byl doma celou sezonu, a tak se možná někam podívám. Konkrétní plán ale zatím nemám. Zřejmě se rozhodnu ze dne na den. Trénovat jsem zatím vůbec nezačal. Musím počkat, až se mi uzdraví zranění a pak teprve začnu s intenzivní přípravou.



Ta dlaha na vašem malíčku chrání zranění, o kterém jste mluvil?



Ano, mám zlomený malíček levé ruky.



To je móda mezi českými mistry světa? Při čem se to stalo?



Móda rozhodně ne. Stalo se mi to při hokeji, ještě na mistrovství ve Vídni.



Pokud se zámořská soutěž nerozjede, budete i v příští sezoně hrát ve Vítkovicích?



Pravděpodobně půjdu hrát někam jinam. Bylo to fajn hrát jeden rok tady doma a být rodině a známým na očích, ale roky nejdou vrátit zpátky a hokej už zase tak dlouho hrát nebudu, takže budu usilovat o smlouvu v cizině.