Kopřivnice (cab) – Své hokejové začátky prožil hokejista Václav Varaďa na kopřivnickém stadionu a po mnoha letech se na něj vrátil, tentokrát v roli trenéra. Poslední týden v srpnu absolvoval v Kopřivnici se svým juniorským týmem Třince soustředění a v rámci přípravy se utkali s místním celkem mužů a poté s vítkovickými juniory. Varaďa je dvojnásobným mistrem světa, mistrem extraligy i švýcarské nejvyšší soutěže, vítězem Calder Cupu v nižší zámořské soutěži a fina-listou Stanley Cupu. To je výčet těch největších milníků hráčské kariéry, ale úspěchy sbírá také v roli trenéra.

Čemu všemu se nyní věnujete?

Působím jako hlavní trenér u třinecké juniorky a od června u české reprezentace do 18 let, k tomu jsem šéftrenér třinecké Akademie, což je svazový projekt pro mladé hráče, a pak mám ještě v Kopřivnici posilovnu.

Je toho dost. Zvládáte všechno skloubit? A co rodina?

Je toho poměrně dost, kromě práce se samotnými hráči musím řešit i administrativní záležitosti, ale stíhat se to dá, musím si to vše dobře zorganizovat. A rodina je velmi tolerantní a stojí při mně. Během léta je toho času méně, ale jak se rozjede sezona, budu se jí moci věnovat více.

Na začátku srpna jste s osmnáctkou vyhrál Hlinkův memoriál, což se v jeho téměř dvacetileté historii žádnému českému týmu nepovedlo. Jak hodnotíte tento úspěch?

Je to parádní výsledek. Na tomto turnaji se prezentují zámořské týmy v nejsilnější možné sestavě. Myslím, že je ještě kvalitnější než mistrovství světa. To nás mimo jiné čeká v dubnu příštího roku na Slovensku, takže všechna naše příprava teď směřuje na tuto akci. Čeká nás ještě hodně práce.

V Kopřivnici jste měl s juniorkou soustředění a v rámci přípravy jste si zahráli proti kopřivnickému áčku. Jaké to pro vás bylo znovu být na stadionu v aktivní roli?

Jako trenér jsem tady byl poprvé, ale vůbec jsem to nevnímal. Soustředil jsem se jen na zápas. Jen jsem si všiml, že přišlo dost lidí.

A jak hodnotíte utkání?

První třetina byla z naší strany velice dobrá, dostali jsme se do vedení, ale pak jako by přišlo uspokojení, hra se vyrovnala a Kopřivnice nakonec vyhrála. Mám kluky 16, 17leté a myslím, že se toho zhostili dobře. Pro některé to byl vůbec první zápas proti dospělým.

Co říkáte na rekonstrukci stadionu?

Líbí se mi, ale chtělo by to ještě zapracovat na zázemí.

Poslední otázka směřuje na hráče. Jak moc se liší jejich podmínky od těch, které jste měl tehdy vy? A pozorujete taky ten fenomén „frajerství“ u hráčů?

Samozřejmě dnes mají hráči větší možnosti, než jsme měli kdysi my. Od vybavení, přes videotechniku až po příležitosti něčeho dosáhnout. Pokud má hráč talent, bez problémů dnes může odejít do zahraničí. Ale co se týče přístupu kluků k tréninkům a zápasům, tak v mém týmu takový ten laxní přístup moc nepozoruji. Snažím se prostě vést hráče k zodpovědné práci a daří se mi to.

Takže trenéřina vás baví?

Ano, naplňuje mě. Snažím se posouvat pořád dál a myslím, že ta práce jde za mnou vidět.

To určitě. Hned v první sezoně u třinecké juniorky jste získali mistrovský titul a po dvou měsících u české osmnáctky se vám podařilo vyhrát Hlinkův memoriál.

Je to pro mě snový rok, tak snad budou tyto úspěchy pokračovat.