Jedním z hostů letošního 18. ročníku setkání TGM a současnost byl také zpěvák František Segrado, který nejen promluvil, ale také zazpíval. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice (dam) – Minulou středu hostil velký sál kulturního domu v pořadí už 18. ročník diskuzního setkání Myšlenky TGM a současnost. Pozvané osobnosti společenského a politického života diskutovaly tentokrát nad Masarykovým výrokem „Ježíš, ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie.“

V úvodu programu přítomní minutou ticha vzpomněli na bývalého starostu a dlouholetého účastníka setkání Josefa Jalůvku. Po přivítání starostou Miroslavem Kopečným, pozdravu z ústředí MDH tlumočeného tajemnicí hnutí Jindřiškou Nevyjelovou a vystoupení místních sokolek už začala hlavní část programu. Jako prvního pozval hostitel fóra Ladislav Cvíček k mikrofonu Josefa Adamce. Nadšený amatérský historik ze Štramberka navázal na své loňské historické okénko a tentokrát hovořil o Masarykových činech v době první světové války i o jeho vztahu k bohu a zbožnosti.

Pavel Pecháček, který stál u zrodu kopřivnických setkání a svou přímluvou na něj během let přivedl řadu zajímavých hostů, oslovil „své Kopřivnické“ znovu jen zprostředkovaně. Ve svém dopise, který přečetl jeho spolupracovník Karel Michal, se dotkl mimo jiné současné výbušné situace v Evropě. Vzpomněl, jak sám odešel z vlasti a byl v Německu dobře přijat a vzkázal: „S migranty to nebude jednoduché. Ničemu dobrému ale neposloužíme, když budou někteří z nás bojovat proti migraci vymyšlenými zvěstmi o znásilněních a vraždách. Je to všechno těžké. Stále jsme ještě ovlivněni sobectvím, ke kterému nás vedla rudá totalita,“ napsal Pavel Pecháček.

Po něm k mikrofonu usedl Prokop Tomek. Historik, který shodou okolností nedávno dokončil publikaci o životě Pavla Pecháčka, se ve svém vystoupení od hlavního tématu večera poněkud odchýlil a mluvil nejen o své práci na zmíněné knize, ale především o historii Svobodné Evropy a jejím významu.

Dalším vystupujícím byl bývalý kopřivnický místostarosta Jaroslav Šula, který mluvil o Masarykovi a jeho vtahu k bohu a humanitě.

Poprvé byl letos na setkání pozván také evangelický farář ze Štramberka František Hruška. Ten se ve své úvaze opřel o slavný Ježíšův výrok „Co jest císařovo, císaři, a co jest božího, bohu.“ Podle jeho slov by Ježíš sám sebe nevnímal jako konkurenci aktuální politické moci.

„On byl příkladem toho, co je láska, služba a obětování, a tímto směrem po mém soudu míří také TGM tím svým výrokem Ježíš, ne Caesar,“ řekl František Hruška.

Jako další dostal slovo Martin Komárek. Ten už byl hostem setkání nejednou, a přesto si letos v Kopřivnici bývalý novinář odbyl v určitém směru premiéru. „Jako novinář jsem tady stával a kritizoval papaláše a dnes poprvé tady stojím jako papaláš a doufám, že budete kritičtí vy ke mně,“ vyzval své posluchače poslanec Martin Komárek. Následně pak mluvil nejen o nástrojích reálné politiky, ale také o morálních hranicích, které by si každý politik měl stanovit. Martin Komárek vyslovil názor, že Ježíš a Caesar si byli vlastně velmi blízcí, protože ani jeden z nich se nebál. Jen to, že se nebáli, se projevilo jiným způsobem.

Další z tradičních účastníků diskuze, novinář Radko Kubíčko, také Caesara nevnímá negativně. Podle jeho slov byl Caesar nejen válečník, ale také dobrý politik, který zkonsolidoval a reformoval svou zemi, čímž položil základy naší dnešní civilizace. „Ježíš a Caesar nejsou v rozporu. Oba byli velké vůdčí osobnosti a my bychom si z každého měli vzít to nejlepší. Heslem dnešní české společnosti je bohužel Ani Ježíš, ani Caesar, a to je asi vůbec to nejhorší, co se národu mohlo stát,“ povzdechl si tradičně poměrně kritický Radko Kubíčko.

Posledním hostem letošního ročníku setkání byl zpěvák František Segrado. Příspěvek valašského patriota byl odlehčenější než u jeho předřečníků, ale přesto s jasným názorem. Segrado se vyznal z toho, že na rozdíl od své maminky nemá v Masarykovi modlu, ale velmi si jej váží proto, že to byl opravdový chlap a takových je málo. „Chlapa chlapem dělá slovo. Pro mě Tomáš Garrique Masaryk měl jednu obrovskou vlastnost, kterou dnes postrádám téměř u všech – měl vizi. Vizi, která daleko přesahovala jeho život. Měl představy o tom, jaký by svět mohl a měl být v době, kdy věděl, že on už tady určitě nebude. Dneska mají politici vizi tak maximálně do dalších voleb a i o tom vážně pochybuji,“ řekl mimo jiné František Segrado předtím, než několika svými písněmi celé setkání uzavřel.