Uplynulé desetiletí bylo pro kopřivnickou Tatru velmi bouřlivým obdobím. Problémy z první poloviny devadesátých let stále neodeznívaly. Světoznámá automobilka se zmítala v existenčních potížích. Pro zadluženou Tatru se v té době hledal strategický partner mezi významnými automobilovými značkami. Oficiálně i neoficiálně se v Kopřivnici skloňovaly různé značky včetně Mercedesu, Iveca nebo Volva, v listopadu 1998 se přímo v Kopřivnici o podnik zajímali zástupci francouzského Renaultu. I při ohlížení po investorovi ovšem podnik dále zeštihloval a mezi květnem a listopadem 1998 podnik opustilo opět víc jak devět set lidí. I díky tomuto kroku nezaměstnanost ve městě na konci roku překročila desetiprocentní hranici.
V roce 1999 stát prostřednictvím státní Konsolidační agentury koupil dominantní podíl v automobilce. O rok později dochází nejen k propuštění dalších 400 zaměstnanců, ale především ke kapitalizaci pohledávek Konsolidační banky vůči Tatře, čímž se otevírá cesta k prodeji soukromému investorovi.
Konsolidační banka (1999) se dohodla na koupi dominantního podílu Tatry. Prvním vlastníkem po oddlužení se v listopadu 2001 stala americká společnost SDC International. Neznámá společnost s poměrně nízkým základním kapitálem budila nedůvěru veřejnosti i politické opozice, vláda však svůj výběr obhajuje. Od února 2002 se mezi tatrováky opět začíná šeptat o propouštění dalších asi 600 lidí, na podzim téhož roku změnily svá tehdejší jména dceřiné společnosti. Prý především kvůli zahraničním obchodním partnerům, pro které jsou české názvy nesrozumitelné, se slévárna, kovárna a nářaďovna překřtily na Tafonco, Taforge a Tawesko.
Na začátku roku 2003 vedení podniku opouštějí Američané a veslo předávají tuzemským manažerům. Ty záhy čeká velká nepříjemnost, poslední lednový den roku 2003 muselo totiž nové vedení Tatry oznámit, že propustí 1 600 lidí, to byl největší úbytek zaměstnanců v dějinách firmy od roku 1993, kdy brány automobilky muselo nuceně opustit jen o pár desítek víc lidí. Politici na Kopřivnicku, které mělo už před propouštěním poměrně vysokou nezaměstnanost, mluví o hrozící sociální katastrofě. V reakci na plány tatrováckého vedení byla také před místní kulturní dům svolána demonstrace odborářů, na které se sešlo asi tisíc nespokojených lidí.
Éra SDC jako vlastníka Tatry končí hned po letních prázdninách 2003, kdy americký strojírenský gigant Terex oznámil, že se s nákupem jednapadesátiprocentního balíku akcií stává novým rozhodujícím vlastníkem automobilky. Začíná se naplňovat další z řady restrukturalizačních plánů. V roce 2004 se Tatra zbavuje nejen nadbytečných zaměstnanců, ale začíná také s demolicemi starých a nepoužívaných objektů, které podnik zbytečně zatěžují. V polovině následujícího roku 2005 došlo k dlouho připravovanému prodeji dceřiné společnosti Energetika Tatra teplárenské společnosti Komterm. V březnu roku 2006 se začíná oficiálně mluvit o tom, že Terex chce své angažmá v kopřivnické automobilce ukončit, to se také za necelý půlrok potvrdí, když je majoritní balík akcií prodán skupině investorů vedené Ronaldem Adamsem, americkým obchodníkem, který do Tatry přišel už společně s SDC, a jeho společníci zaplatili za akcie šestadvacet milionů dolarů. Přestože Blue River, která tehdy Tatru koupila, už změnila název, fakticky se až dosud majitelé firmy nezměnili. Nové vedení Tatry také záhy oznámilo svůj plán do tří let zvýšit produkci na 2 500 vozů ročně. Zdá se, že nastoupený trend zatím Tatře prospívá, po letech ztrát totiž znovu začíná být zisková a lidi nepropouští, ale shání kvalifikovanou pracovní sílu.
