EMIL HANZELKA
(pseud. Petr Pavel Hořec)
* 29. 3. 1886 Kopřivnice,
† 26. 1. 1973 Kopřivnice
Emil Hanzelka se vyučil v kopřivnické vozovce strojním zámečníkem, poté studoval na státní průmyslové mistrovské škole v Brně. Po návratu byl přijat do konstrukční kanceláře. Po skončení války vedl železářský obchod, díky čemuž se mohl oddat sběratelství a ve vlastním bytě zřídit první kopřivnické muzeum. Pracoval v mnoha místních spolcích, zejména Sokole, Červeném kříži a Klubu českých turistů. Spolková činnost mu pomohla provést archeologický průzkum a opravu zříceniny hradu Šostýna, úpravu Bezručovy vyhlídky a turistické rozhledny na Červeném kameni. Po osvobození získal pro potřeby muzea Šustalovu vilu. Po adaptaci budovy a instalaci sbírek, z nichž většina pocházela z Hanzelkova majetku, bylo muzeum, včetně expozice místního automobilového průmyslu v roce 1947 otevřeno a on v něm od roku 1950 pracoval jako správce. Ve spolupráci s dalšími se mu podařilo vybudovat v té době jediné muzeum automobilové výroby v republice.
Jeho celoživotní zájem se nesoustředil pouze na hmotnou dokumentaci, sbíral lidové písně, věnoval se pozorování přírodních poměrů. Zájem o lidovou tradici ho přivedl k několikaleté spolupráci s Jožkou Vochalou a Lašským muzeem ve Frýdku. Byl spoluorganizátorem tzv. „výročních posudků“ Národopisného sdružení Sedlišťané, kde prezentoval své poznatky z terénních výzkumů a setkával se s profesionálními etnografy a folkloristy. Korespondence s J. Vochalou je uložena v archivu Památníku Petra Bezruče. Mnohá svá zjištění publikoval v regionálních časopisech. Za války psal povzbudivé verše v lidovém tónu, které 1946 zveřejnil ve sbírce Modrý hořec.
Za více než šedesát let vlastivědné práce soustředil rozsáhlý dokumentační materiál o Kopřivnici a jejím okolí.
Ing. BOLESLAV HANZELKA
* 6. 6. 1890 Kopřivnice,
† 3. 4. 1961
Boleslav Hanzelka vystudoval gymnázium a i vídeňskou techniku, poté krátce pracoval v kopřivnické konstrukci automobilů.
V průběhu první světové války nastoupil jako šéfkonstruktér a později i člen užšího vedení vídeňské automobilky PERL. Celkem sedm let se aktivně podílel na technickém rozvoji výrobního programu zaměřeném na malolitrážní automobily, drezíny a traktory. Boleslav Hanzelka zkonstruoval a postavil nový závodní automobil, jenž úspěšně absolvoval několik závodů, včetně známého závodu do vrchu Semmering.
V průběhu roku 1924 Hanzelka s rodinou opustil Vídeň a po krátkém působení u brněnské firmy Hrček - Neugebauer nastoupil do funkce přednosty konstrukce strojního zařízení závodu Wichterle - Kovařík v Prostějově. O dva roky později byl jmenován vedoucím automobilky WIKOV, kterou zastával až do skončení výroby automobilů. Továrna vyráběla řadu osobních, sportovních, závodních, dodávkových a nákladních automobilů vysoké kvality.
První vozy vynikaly vysokou technickou úrovní hliníkových motorů s vysokou životností. Svou kvalitou si prostějovské výrobky vysloužily přezdívku „československý Rolls Royce“. Na autosalonu v Praze roku 1931 firma představila čtyřmístný, dvoudvéřový vůz se zcela aerodynamickou karosérií, instalovanou na podvozku vozu Wikov 35. Vůz nazývali Wikov - kapka či Krasin nebo Kapucín. Ing. Hanzelka v továrně pracoval až do svých 67 let, kdy odešel na zasloužilý odpočinek.
PhDr. František Uhlíř
* 11. 8. 1900, † 1980
Český politik, publicista a sociolog, povoláním středoškolský profesor, v letech 1935 - 1939 poslanec národní strany. V roce 1939 emigroval přes Polsko do Francie, kde se v roce 1940 stal příslušníkem československého zahraničního vojska ve Francii a Velké Británii. V letech 1945 - 1948 byl členem a časem i místopředsedou československé státní rady v Londýně, v březnu 1945 se účastnil moskevských jednání mezi představiteli londýnského centra zahraničního odboje s moskevským vedením KSČ.
V letech 1945 - 1948 byl členem předsednictva Československé strany národně socialistické, poslancem Národního shromáždění a současně přednostou odboru ministerstva školství. Po roku 1948 odešel do emigrace. Od roku 1951 působil jako lektor na kanadských univerzitách, posléze jako anglikánský duchovní - zakladatel misijního střediska ve West Templetonu v Quebeku.
František Uhlíř už byl jednou čestným občanem. Na schůzi 13. května 1946 mu byl čestný titul schválen na návrh místní organizace Československé strany národně socialistické. František Uhlíř byl v té době poslancem Národního shromáždění. Po událostech v únoru 1948 však Uhlíř emigroval, čímž upadl v nemilost komunistickému režimu, a na návrh místního akčního výboru Národní fronty byl 12. 3. 1948 zbaven čestného občanství. Toto rozhodnutí bylo zcela zjevně ovlivněno politickou situací a nebylo správné, proto mu bude na návrh muzejní letopisecké komise opětovně uděleno čestné občanství města.
