Josef Hrček v roli Karla Mašky představil podrobnosti nálezu šipecké čelisti.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Štramberk (dam) – Jeden z nejvýznamnějších archeologických nálezů v historii si v uplynulém týdnu připomněli ve Štramberku. 26. srpna to bylo totiž právě 140 let, co novojičínský gymnaziální profesor a nadšený archeolog Karel Jaroslav Maška objevil v jeskyni Šipce zlomek čelisti neandrtálského dítěte. Jak k tomu došlo, se lidé mohli dozvědět v sobotu krátce po jedenácté, kdy přímo před vstupem do jeskyně proběhl inscenovaný rozhovor novináře a tehdy již slavného badatele. Maška, ztvárněný hercem štramberského divadla Pod Věží Josefem Hrčkem, lidem prozradil podrobnosti svého nejslavnějšího objevu.
Přítomní se tak například dozvěděli, že čelist ze země nevyzvedl Maška osobně, ale jeho místní pomocníci. To, že je jako objevitel označován Maška, je ovšem víc než oprávněné. Právě on totiž dokázal čelist správně určit a v následujících letech také fundovaně obhajovat. Maškův objev je třeba chápat v dobovém kontextu. Šlo totiž nejen o první podobný nález v tehdejším Rakousko-Uhersku, ale v celé Evropě. „Teprve devět let před tímto nálezem rozšířil Charles Darwin knihou ’Původ člověka’ svou evoluční teorii. Ta byla tehdy předmětem vášnivých vědeckých i společenských diskuzí. Všichni úpěnlivě hledali onen chybějící článek ve vývoji člověka, Maška byl jeden z prvních, kdo ho nalezl,“ vysvětluje Petr Kostrhun, vedoucí Centra kulturní antropologie brněnského Antroposu, který o Maškovi a jeho práci ve Štramberku během soboty dvakrát přednášel.
Čelist byla objevena v místech 40 tisíc let starého ohniště situovaného u vstupu do vedlejší jeskynní chodby zvané Jezevčí díra zhruba metr pod tehdejším terénem. Nálezem jen několik centimetrů velkého zlomku kosti se třemi zuby pro Mašku vědecká práce teprve začala. Svůj objev dokonale popsal a objížděl s ním vědecké kongresy v celé Evropě. Přestože část expertů byla Maškově interpretaci nálezu nakloněna, existovala velmi silná skupina tradicionalistů, která nález interpretovala jako pozůstatky patologického jedince a pochybovali i o tom, že jde o čelist dětskou. Definitivní potvrzení svých tezí se Karel J. Maška dočkal až po dvaceti letech od objevu.
Zkoumána nejmodernějšími metodami šipecká čelist bohužel už nikdy nebude. Originál je totiž pro světovou vědu už nadobro ztracený. Když byla totiž Maškova sbírka na sklon-ku druhé světové války údajně z obavy před bombardováním převezena z Brna do depozitářů v mikulovském zámku, nikdo nečekal, že ji zničí plameny úmyslně založeného požáru v roce 1945. V muzeích se tak dnes nacházejí jen přesné kopie čelisti. Jednu z nich mohou lidé trvale vidět i v expozici Muzea Šipka ve Štramberku. Tam si v sobotu výjimečně mohli také vyslechnout zmíněné přednášky o Maškovi anebo zhlédnout ukázky výroby pravěkých štípaných nástrojů podobných těm, které byly nalezeny i v jeskyni na svahu Kotouče.
Karel Jaroslav Maška svůj objev učinil v roce 1880, tedy v době, kdy byla archeologie mladým vědním oborem, který se nevyučoval na univerzitách, ale věnovali se mu tehdejší intelektuálové často právě z řad učitelů nebo lékařů. Maška přesto i díky své výjimečné jazykové vybavenosti dokázal držet krok s předními světovými kapacitami oboru a platil za velkého znalce. Například v určování kosterních pozůstatků pravěkých zvířat. Koneckonců byl to právě on, kdo ve Štramberku nalezl pozůstatky medvěda jeskynního, lva jeskynního, hyeny, mamuta, srstnatého nosorožce a dalších pravěkých zvířat.
