Většinu času protéká korytem Kopřivničky tak málo vody, že je možné jejím často vybetonovaným korytem pohodlně projít.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (cab) – Sucho posledních let má negativní dopady mimo jiné i na městskou zeleň a její kondici. Tu nepříznivě ovlivňují také teplotní výkyvy, používání posypové soli a obecně vyšší teplota v městském prostředí (tzv. tepelný ostrov). Ani Kopřivnice není výjimkou. Správa zeleně s těmito vlivy při plánování nových výsadeb počítá a přizpůsobuje jim druhovou skladbu, a to zejména v případě stromů. „Vysazujeme dřeviny, které lépe snáší sucho, zasolení a obecně extrémní podmínky městského prostředí. Ve větší míře tedy vysazujeme introdukované (nepůvodní) dřeviny ze sušších nebo přímořských oblastí, které jsou ze své domoviny na sucho a zasolení zvyklé (např. svitel, katalpa, dřezovec). Domácí druhy jako javory, lípy, jasany apod. vysazujeme spíše do parků nebo okrajových částí města, kde nejsou vystaveny tak nepříznivým vlivům,“ popsal jednu ze strategií adaptace na sucho Jan Habr, správce zeleně města Kopřivnice.
Sucho se zejména v letních měsících projevuje i na travnatých plochách, které přechází do letní dormance (nadzemní části žloutnou, zasychají). „To je zcela přirozená reakce trav, díky které přečkávají suché období. Jakmile se ochladí a zaprší, opět vyraší a znovu vytvoří zelený travní porost. Aby však nedocházelo k nadměrnému vysychání travnatých ploch a jejich nevratnému poškození, sečeme je na vyšší strniště, tj. 7 až 12 cm. Pokud suché a horké počasí dlouhodobě přetrvává, počkáme s další sečí na příznivější podmínky,“ objasnil Jan Habr.
Problém s nedostatkem vláhy mají i nově vysazené dřeviny, které ještě nejsou schopny si samy vodu z půdy obstarat. „V období dlouhodobě suchého počasí tedy provádíme jednorázovou zálivku nově vysazených stromů v dávce 60–100 l na jeden strom. Z tohoto důvodu se při jejich výsadbě vytváří tzv. zálivková mísa, která zabraňuje odtoku vody a zajišťuje její postupné vsáknutí do půdy,“ okomentoval další opatření Jan Habr.
Velmi důležité v boji proti suchu je vysazování zeleně do zpevněných ploch, jakými jsou například parkoviště. „Snažíme se o vysazování stromů nejen kolem parkoviště, ale i mezi parkovací stání. Pro tyto účely máme zpracován dokument, který stanovuje požadavky na výsadbu zeleně při budování nových a při rekonstrukci stávajících parkovišť. V případě stromů je to jeden strom na pět až osm parkovacích stání. Rovněž povrch parkovišť se již většinou dělá z materiálů propustných pro vodu a vzduch. Jde o zatravňovací rošty či dlaždice prosypané štěrkem nebo zatravněné. Dále se snažíme rušit staré nevyužívané zpevněné plochy a nahrazovat je novou zelení. Samozřejmě čím více kvalitních zelených ploch ve městě bude, tím příznivější bude městské mikroklima,“ upozorňuje správce zeleně Jan Habr.
Odbor životního prostředí kopřivnické radnice obnovuje také dožívající stromořadí, vysazuje nová tam, kde ještě žádná nejsou, a zabývá se i otázkou aplikace tzv. modro-zelené infrastruktury, což je síť prvků budovaných v harmonii s přírodou pro řešení urbanistických a klimatických problémů. Jde o kombinované užití vody a zeleně – zejména té srážkové tak, aby neodcházela do kanalizace, ale aby ji městská zeleň mohla čerpat, odpařovat a tak ve svém okolí zvlhčovat vzduch, tedy současně i snižovat teplotu a prašnost. Do systému zeleno-modré infrastruktury lze zařadit např. zelené střechy a fasády, různé tůňky a jezírka na srážkovou vodu, vsakovací průlehy a další opatření.
„Vhodně zvolený typ zeleně na správném místě příznivě ovlivňuje městské mikroklima. Zeleň je velmi dobře fungující přírodní klimatizací, která své okolí v létě ochlazuje a v zimě naopak ohřívá (brání úniku tepla). Uvažovali jsme, že vytvoříme jakýsi páteřní městský park podél Kopřivničky od Vanaivanu až na sídliště Sever, ale bohužel tento projekt jako celek neprošel přes Povodí Odry, které je správcem toku. Ti jsou ochotni akceptovat pouze dílčí úpravy na několika místech bez výraznějšího zásahu do koryta Kopřivničky,“ doplnil Jan Habr.
