Možnost vyzkoušet si části zbroje japonských samurajů byla pro předškoláky v Motýlku velkým zážitkem. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice (dam) – Každý rok jeden týden poznávají děti v Základní a Mateřské škole Motýlek zvolenou zemi. Zatímco v minulých letech se tento projekt zaměřoval hlavně na evropské státy, letos na děti čekal výlet na Dálný východ, konkrétně do Japonska. „Celý týden jsme Japonsku přizpůsobovali náplň v hodinách. Japonské motivy se objevily ve výtvarných činnostech, připravili jsme výstavku předmětů spojených s Japonskem a v jednom dni školní kuchyně připravila po děti i kompletní japonský oběd,“ říká Dagmar Jančálková, ředitelka Motýlku.

Jedním z vrcholů celotýdenního programu byla čtvrteční návštěva Vladimíra Hotovce, znalce japonské kultury a propagátora japonského bojového umění kendo v tuzemsku. Ten společně se svou manželkou Evou připravil pro děti z Mateřské školy Motýlek a sousední MŠ Záhumenní besedu, ve které jim zemi vycházejícího slunce představil. Děti se pod jeho vedením naučily v japonštině pozdravit, napočítat do pěti nebo třeba uvázat tradiční šátek. Velkým zážitkem pro předškoláky byla možnost vidět kusy opravdového samurajského brnění nebo typický japonský meč katana. Ten je koneckonců jedním z důvodů, proč Hotovec o Japonsku přednáší.

„Už od mládí mě zajímala bojová umění, dělal jsem karate, ale později jsem se intenzivně zajímal o japonský šerm a mou touhou bylo získat pravý japonský meč,“ prozradil Hotovec.

Tomu se skutečně podařilo navázat kontakt s japonskými mistry kendo, u kterých studoval a po letech se dočkal neobyčejného daru právě v podobě vytouženého meče. „Když mi jej můj učitel předával, řekl mi, abych prostřednictvím meče přibližoval kulturu jeho země lidem u nás a abych šířil pochopení mezi lidmi. Dodnes to cítím jako závazek a snažím se pro to něco dělat,“ říká Vladimír Hotovec. Přestože podobných programů přibližující Japonsko nebo filozofii východních bojových umění absolvuje celou řadu, v Kopřivnici si minulý týden odbyl malou premiéru. „Zatím jsme vždy dělali přednášky pro starší děti, většinou pro žáky druhého stupně základních škol. U předškolních dětí to pro nás byla premiéra, ale děti byly báječné a o věc se skutečně zajímaly. Bylo to velmi příjemné,“ zhodnotil Vladimír Hotovec.