K o p ř i v n i c e - S příchodem podzimu se stráně a louky za městem zaplní dětmi pouštějícími draky. Některým vypomáhají rodiče, jiné boj s větrem a stále se zamotávajícím ocasem zvládají samy.



První zmínky o pouštění draků pocházejí z Číny ze 4. století před naším letopočtem a podle legend bývali z počátku používáni jako spojení mezi bohy a lidmi, někde měli draci zahánět blížící se bouře anebo zastrašit nepřítele.



Draci se liší různými tvary a typy, jsou odlišní velikostí, názvem, způsobem výroby a použitým materiálem. V dnešní době rozlišujeme draky hlavně podle tvaru na plošné a krabicové a podle využití na rekreační, akrobatické a bojové.



V Číně a v Japonsku se konávají i celonárodní soutěže o to, který drak dolétne výš, o nejmenšího, největšího nebo nejstaršího draka, popřípadě i nejhezčího či nejoriginálnějšího. S bojovými draky se soutěžící snaží navzájem zachytit lanko soupeřova draka a stáhnout ho k zemi. Nebo jsou šňůry polepeny lepidlem, mletým sklem a pískem. A každý svého draka řídí tak, aby přeřezal šňůru soupeře.



K dobovým kuriozitám patří kočár tažený draky, který dokázal uvést až pět lidí čtyřicetikilometrovou rychlostí, nebo výkon německých nadšenců, jejichž sestava osmi propojených draků vystoupala do neuvěřitelné výšky 9 740 metrů. Benjamin Franklin používal draky k pokusům s elektřinou a o něco později byli draci využíváni meteorology k pozorování počasí ve velkých výškách.



Naštěstí v našich zeměpisných šířkách se s draky bojuje pouze v pohádkách a ti papíroví, pokud vzlétnou, vykouzlí na tváři úsměv nejednomu dítěti i rodiči.



Ilona Hoffmannová