V padesátých letech se Kopřivnice začala poměrně výrazně měnit a z té doby jsou také některé části města, které stojí ve stejné podobě doposud. V předtím nezastavěných loukách vyrostlo sídliště známé jako Korej a vznikat začaly také další stavby v této části města, v roce 1956 se například začalo se stavbou Základní školy Pionýrská, která dnes nese název Emila Zátopka.



Tehdejší Kopřivnice se měnila z vesnice v město. Dokumentují to také čísla. Od osvobození v roce 1945 do roku 1953 bylo v Kopřivnici vybudováno 6,5 kilometrů nových silnic, 4 kilometry kanalizace, víc jak 12,5 kilometrů vodovodu a pře 5 000 m2 chodníků. „Stojí nové závodní jesle, nová mateřská škola, rozšířeno je veřejné osvětlení, plynovod, místní rozhlas, upraveno tržiště, vybudován závodní klub, dětské hřiště, letní jeviště, loutková scéna, Lašské muzeum, adaptována sokolovna atd. Přes 44 milionů Kčs bylo věnováno vládou ve prospěch lidu v Kopřivnici,“ píše Tatrovák na jaře roku 1954.



Velký byl také růst bytové výstavby, v uváděném období vyrostlo ve městě víc jak 400 nových bytů za zhruba pětadvacet milionů tehdejších korun. Právě výstavba nových bytových domů se do tváře Kopřivnice zapsala asi nejvíce, v té době totiž město zažívalo obrovský příliv nových obyvatel. Od roku 1914 do roku 1945 se počet obyvatel zdvojnásobil. V roce povýšení na město Kopřivnici obývalo asi 5 000 lidí, a Kopřivnice tak byla po Novém Jičíně druhým největším sídlem okresu. Také bytovou výstavbu tehdy náležitě využívala dobová propaganda. „V letech 1950 až 1952 bylo dáno pracujícím 196 bytů a letos se dokončuje dalších 72 bytů ve třech krásných domech.... Srovnáme-li tedy celková čísla, vidíme 319 bytů z kapitalistické éry a proti nim stojí 386 bytů v nových moderních domech vystavěných za osm let lidově demokratického zřízení,“ psal Tatrovák v roce 1953.