Návrh podoby rozhledny připravovaný pro Bílou horu ve 20. letech 20. století. FOTO: ARCHIV

Kopřivnice (dam) – Přestože k realizaci výstavby došlo až s rozmachem mobilního telefonování, myšlenka stavby rozhledny na Bílé hoře je mnohem starší. Už po první světové válce se Klub českých turistů ve Štramberku na podnět tehdejšího starosty Adolfa Hrstky zabýval myšlenkou zřízení rozhledny, která by zároveň sloužila jako mohyla padlým vojákům. Tehdy Hrstkovi, tvůrci romantického Štramberka, nevadilo, že poblíž již jedna rozhledna v podobě známé štramberské Trúby stojí. Rozhledna na Bílé hoře by totiž poskytla zcela jiný pohled do krajiny. Výhled z Trúby je značně omezený právě existencí Bílé hory.

Na vyzvání předsedy ústředí Klubu českých turistů Josefa Gutha a předsedy odboru Adolfa Hrstky vypracoval architekt Bohumil Sláma návrh řešení. Mohyla – rozhledna byla komponována tak, aby se výraznou a silnou siluetou trvale vtiskla do paměti budoucího návštěvníka.

Památka padlých ve velké válce měla být uctěna mohutným pilířovým ochozem. Každému otvoru ochozu odpovídal na hranolu věže výklenek s nápisními tabulemi jednotlivých obcí kraje se jmény tamních padlých. Na všech čtyřech rozích měly pak být umístěny skupiny alegorických soch podle návrhu akademického sochaře Jana Štursy. Středem masivního věžního hranolu mělo být vedeno schodiště, kolem něhož byl v každém patře navržen metr a půl široký ochoz, na jehož stěnách měly být umístěny vitríny s památkami a prstí z významných míst první světové války. Ochoz měl sloužit k ochraně turistů před nepohodou, ve druhém patře měla být velká rozhledová terasa kolem celé věže a ve třetím patře otevřená lodžie, na všech čtyřech stranách umožňující výstup na čerstvý vzduch.

Stavba měla být z místního vápencového lomového kamene, vnitřní schodiště mělo být dřevěné. Předpokládalo se, že o náklady stavby se budou dělit částečně jednotlivé obce, které zde měly mít svoje nápisové pamětní tabule. Zároveň měla být vypsána sbírka pro stavební fond, v jehož prospěch byly připraveny do tisku pohlednice s nákresem projektované rozhledny. Že vše bylo myšleno vážně, dokládá dodnes množství připraveného stavebního kamene, uloženého na temeni hory. Iniciativa ze dvacátých let dvacátého století ovšem skončila na nedostatku peněz pro realizaci tak ambiciózního záměru.

O další rozhledně uvažoval kopřivnický Klub českých turistů pod vedením předsedy odboru Emila Hanzelky. Ten uvažoval o vybudování tak zvané „Rozhledny Masarykova volebního kraje“ na temeni Červeného kamene. Byl zde dokonce položen i základní kámen, ale období okupace tento záměr zhatilo. A dnes je na vrcholu kopce pouze historický základní kámen této nikdy nerealizované rozhledny.