Slovenský modelář Marek Kassa svůj výjimečný model T815 GTC předvedl před instalací v muzeu i účastníkovi slavné expedice Karlu Valchařovi.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – V pátek 18. března to bylo přesně 35 let, kdy na svou cestu vyrazila expedice Tatra kolem světa. Symbolicky právě v den výročí se expozice Muzea nákladních automobilů Tatry rozrostla o unikátní model slavného expedičního speciálu. Ten si návštěvníci muzea mohou prohlédnout ve vitríně hned v sousedství legendární předlohy.
Autorem zhruba 80 centimetrů dlouhé a 8,5 kilogramu vážící zmenšeniny Tatra 815 GTC je špičkový slovenský modelář Marek Kassa. Ten na výrobě neuvěřitelně detailního modelu strávil víc než 2 000 hodin práce rozložené do čtyř let a dvou měsíců života. Myšlenka na vytvoření modelu je ale ještě mnohem starší a vznikla na nitranském autosalonu před 20 lety. Tam tehdy Marek Kassa přinesl představit jiný detailní model tatrovákům, kopřivnická značka je totiž jeho specialitou. „Tehdy jsem se potkal s Tondou Vurstem a ten mi řekl, že dokud je na světě, musím postavit Tatru kolem světa. Vznikla z toho nejdříve spolupráce, pak přátelství a dnes o něm říkám, že je to můj adoptivní děda,“ směje se modelář ze slovenských Nových Zámků. Přestože Marek Kassa je zkušený modelář a jeho do posledního detailu propracované papírové modely tatrovek jsou k vidění i ve zdejším muzeu, sám zpětně označuje model T815 GTC v měřítku 1:12,5 za svůj nejambicióznější modelářský počin. Model vznikal zcela od píky na základě původní dokumentace z Tatry a Vagonky Studénka, kde vyráběli nástavbu. Důležitým zdrojem byly i dobové fotografie a detailní obhlídky a fotografie originálu ve zdejším muzeu.
Modelář byl rovněž v kontaktu s některými členy posádky. „Když mi zavolal a chtěl vědět například to, kde a jak byl uložený motor a vrtule rogala, nebo další detaily, snažil jsem se mu pomoci. Každopádně výsledek jeho práce je neuvěřitelný. Něco takového se jen tak nevidí,“ nešetřil chválou Karel Valchař, druhý řidič expedice.
Přesvědčit o maximální autenticitě modelu muže, který za volantem jeho předlohy ujel během dvou let zhruba 100 tisíc kilometrů, je přitom to největší uznání, jakého se slovenskému modeláři mohlo dostat.
Míra věrnosti originálu je skutečně dechberoucí. Model má celu řadu funkčních prvků. Na jeho střeše je možné postavit stanový přístřešek, funkční je i plošina s uložením motocyklu babeta nebo odpružení náprav. Možnost sklopení kabiny či otevření všech dveří a průlezů je samozřejmostí. Celý model je i elektrifikovaný, takže svítí nejen všechna světla vozu, ale osvětlen je i interiér a vlastní podsvícení má dokonce i přístrojová deska v kabině. Do nejmenšího detailu jsou provedeny i věci, které ani ten nejpozornější pozorovatel modelu nikdy neuvidí, ať už jde o kohoutky u umyvadla v koupelně nebo třeba skutečnost, že v uzavřených skříňkách na osobní věci v kabině vozu jsou skutečně miniaturní svetry posádky.
Prohlídka interiéru modelu by nyní měla dát případnému zájemci lepší obrázek o vybavení vozu než jeho originál, tomu totiž řada původních prvků ve výbavě již schází. Zajímavé je, že Marek Kassa se nezištně snaží pomoci i s doplněním chybějících částí expedičního speciálu. Minulý týden s sebou do Kopřivnice přivezl přenosný televizor Orava, který měla posádka na palubě. Doma v Nových Zámcích má už připravenou také zgenerálkovanou babetu nebo pračku, která odpovídá původní výbavě vozu.
Model je podle Marka Kassy největším, jaký kdy udělal. I proto svůj tradiční materiál, kterým je papír, v tomto případě vyměnil za pevnější plast. Práci s tímto materiálem se podle svých slov učil za pochodu, ale naštěstí se prý tolik nelišila od metod při stavbě papírových modelů. Přestože by se nabízela možnost využití moderních technologií, Marek Kassa je milovník klasických postupů a ruční práce. Žádná součástka tak nevznikla například metodou 3D tisku, ale všechno je čistě ruční práce a také výkresy pro stavbu vznikaly na papíře. Počítač pomohl pouze s tvorbou grafiky polepů hotového vozu. „Musím se přiznat, že jsem věděl, že to nebude jednoduché, ale takto náročné jsem si to přece jen nepředstavoval. Nejsem asi schopen říct, co přesně byl největší problém, ale rozhodně nejvíc jsem se obával závěrečné povrchové úpravy modelu, a když jsem ji dokončil, hodně jsem si oddechl,“ říká Marek Kassa.
