Druhým představením pokračovala letošní předplatitelská série v kulturním domě. Zdejší jeviště hostilo soubor uznávaného ostravského Divadla Petra Bezruče s komedií Nahniličko. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Inscenátoři druhého letošního kusu z nabídky divadelního předplatného Kulturního domu Kopřivnice to neměli na místní jeviště daleko. Proto z ostravského Divadla Petra Bezruče přijela společně s hereckým souborem také umělecká šéfka divadla a režisérka komedie Nahniličko Janka Ryšánek Schmiedtová. Mladá divadelnice na sebe umělecké vedení souboru převzala teprve v září po odchodu jejího předchůdce Štěpán Pácla do Národního divadla. Do Kopřivnice shodou okolností přivezla první inscenaci, kterou v pozici umělecké šéfky v divadle se sedmdesátiletou tradicí připravila. Jak groteska Nahniličko demonstruje očekávanou proměnu respektované ostravské scény? A jaké jsou plány Bezručů v nejbližší době? Na to Janka Ryšánek Schmiedtová hledala odpovědi v rozhovoru před kopřivnickým přestavením.

Proč jste si k inscenování vybrala právě komedii Jana Krause Nahniličko?

Je pro mě velice zajímavý text, který reflektuje dobu nedávno minulou. Nějakým způsobem vypichuje, co se v těch 90. létech dělo, a bohužel je to aktuální až do dnešních dní. Jen si ti gauneři, o kterých to je, sundali fialová saka s vycpávkami, trochu lépe se oblékli a jejich manželky už se nevoní deodoranty Fa, ale parfémy Versace. Jan Kraus napsal tu komedii pudově, zachytil 90. léta tak, jak on je cítil, a to v té inscenaci stále je. Bylo pro mě výzvou převést tu náladu na jeviště.

Představuje tato inscenace v nějakém ohledu směr, kterým byste chtěla Divadlo Petra Bezruče směrovat?

Nemůže to ukázat moje nasměrování, protože to předávání uměleckého šéfovství bylo ve velkém časovém presu, takže šlo spíše o text, který jsem měla dlouho vybraný sama pro sebe. Když se měl doplnit dramaturgický plán, byl odsouhlasený zároveň, ale nejde o žádnou dlouhodobou dramaturgickou linii, kterou bych sledovala. Ta se projeví až tak za dva tři roky.

Jak si představujete své působení u Bezručů?

Vcházím do Divadla Petra Bezruče ne s nějakým velkým uměleckým egem. Přicházím jako umělecká šéfová a je pro mě prioritní, aby divadlo fungovalo. Budu raději zvát renomované režiséry a stavět svou práci vedle nich, než bych dávala příležitost jen těm, kteří by byli horší než já, a na tom si stavěla svou kariéru. Chci profil divadla stavět na kombinaci odvážných současných nebo dlouhodobě nehraných textů. Budeme nabízet podle nejlepší tradice Bezručů jak moderní režijní divadlo, tak „diváčtější“ tituly stavějící na poctivém hereckém divadle.

Jaké budou pro diváky nejviditelnější změny v divadle?

Od Bezručů právě odešly tři ikonické postavy hereckého souboru. Mým hlavním úkolem teď v prvé řadě bude z toho mladého materiálu, který mám k dispozici, vytvořit další sebevědomé herce nebo jim pomoci, aby překročili svůj stín a sami se stali těmi ikonickými herci Divadla Petra Bezruče. To je věc, která nějakou dobu trvá. Také musím najít další režiséry, kteří budou adekvátní těm, kteří u Bezručů dělali. Noví režiséři budou muset být schopni vytvořit svůj styl a budou schopni svým stylem Bezručům přispět. Což je práce minimálně na čtyři roky.

Co naopak zůstane při starém?

Co se nám nezmění, je cílová skupina diváka, což je 18-45 let. Hrajeme pro mladého progresivního, moderního diváka. Takže tímto způsobem musím přemýšlet ve svých úvahách, proto budu do divadla vnášet svá témata, o kterých si myslím, že jsou kontroverzní, provokativní a punková a tím pro našeho diváka vzrušující.

Představovala jste si, že vás cesta zavede právě do Divadla Petra Bezruče?

Já jsem v 21 odcházela z Prahy studovat na JAMU do Brna. V Brně jsem neměla pocit, že bych tam tak úplně našla své místo. V Ostravě mi bylo vždycky dobře nejen lidsky, ale i umělecky. Když se z Ostravy začaly množit nabídky, tak jsem pochopila, že mě to táhne tímto směrem. A v ten moment, kdy jsem dělala Osiřelý západ u Bezručů, tak už jsem nějakým způsobem vycítila, že by možná moje cesta mohla vést tudy, a shodou okolností se vyplnilo to, co jsem si přála.

Co se v Divadle Petra Bezruče připravuje v nejbližší době?

V letošní sezoně u nás hostoval režisér Filip Nuckolls, který před měsícem odpremiéroval ve světové premiéře adaptaci Škvoreckého Zbabělců. Dále to bude Mikoláš Tyc, který u nás začal zkoušet Schillerovu hru Úklady a láska. Tu uvedeme značně upravenou, protože původní verzi textu bychom hráli 4 až 5 hodin. Pak budeme připravovat divadelní verzi hudební komedie Škola, základ života a sezonu uzavře slovenský režisér Eduard Kudláč s komediální gangsterkou Fligny, koks a fachmani. Začínám už jednat také s hostujícími režiséry pro příští sezonu a mohu prozradit, že u Bezručů budou častěji pracovat režiséři ze Slovenska.

David Macháček