Další z tematických procházek se zaměřila na často nezřetelné bariéry, které při pohybu městem musejí překonávat lidé s tělesným handicapem.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Pod titulem Bariéra / město se v úterý 9. listopadu uskutečnila další z tematických procházek Kopřivnicí. Připravili ji lidé spojení s facebookovou stránkou Koprostory. Zájem sice nebyl takový jako v případě předchozích podobných procházek věnovaných problematice vizuálního smogu nebo veřejného osvětlení, na místě dohodnutého srazu se i tak sešly necelé dvě desítky zájemců.
„Inicioval jsem tuto procházku z toho důvodu, abychom si všichni uvědomili, že veřejný prostor není jen pro lidi, kteří nemají problém s pohybem, ale slouží všem. To, že má někdo handicap, neznamená, že musí být nutně upoutaný na invalidní vozík nebo být nevidomý, stačí, aby člověk měl jen zlomenou nohu nebo třeba jen používá dětský kočárek a už na mnohé bariéry ve městě narazí,“ říká Václav Kocián, architekt a organizátor vycházky. Trasa tematické procházky Kopřivnicí vedla z parkoviště za Včelínem kolem Medical Care Centra, kolem kulturního domu, staveništěm nového centra města k radnici a poště a dál k místní poliklinice. Procházky se účastnili nejen zájemci z řad veřejnosti, ale i zástupci radničního odboru rozvoje města a především pak několik lidí potýkajících se s různým tělesným handicapem, kteří se ochotně dělili o své praktické zkušenosti s pohybem v ulicích Kopřivnice i jiných měst. Hlavním zjištěním pro zdravé účastníky procházky bylo to, že bariéry, které musí tělesně postižení lidé překonávat, jsou očím většinové populace většinou zcela skryté. Nejde totiž pouze o schodiště, strmé sjezdové rampy a podobné zjevné překážky. Významnou bariérou mohou být často zdánlivé drobnosti, které zdravým lidem připadají zcela marginální, ale jejich spoluobčanům odkázaným na kompenzační pomůcky mohou působit opravdu velké problémy.
„I třeba jen dva centimetry vysoká hrana může být pro někoho, kdo se pohybuje s pomocí chodítka nebo vozíku s malými kolečky, bez cizí pomoci nepřekonatelná,“ vysvětlil Václav Kocián. Podle jeho slov se navíc situace může měnit v průběhu času. Zatímco po dokončení mnohá napojení chodníků a silnic fungují správně, během času, jak dlažba sesedá, mohou se výškové poměry změnit v neprospěch lidí s pohybovým handicapem.
Účastníci procházky si mohli vyslechnout nejen zkušenosti lidí s handicapem, ale mohli také usednout na invalidní vozík, půjčit si chodítko nebo slepeckou hůl a na vlastní kůži vyzkoušet, jak se lidé s postižením v ulicích města pohybují a orientují. Živě se diskutovalo také o tom, že často jednoduchá řešení není možné použít, protože jsou v rozporu s technickými normami, které například město jako investor staveb ve veřejném prostoru musí striktně dodržovat.
Zhruba půldruhé hodiny trvající procházku její účastníci uzavřeli punčem a posezením v prostoru Galerie Galaxie, kde měli organizátoři připravenou rovněž projekci dobrých případů bezbariérového řešení veřejného prostoru ve vybraných městech v zahraničí.
