Trenér kopřivnických házenkářů Lubomír Veřmiřovský počtvrté v řadě dovedl mužstvo do play-off, nakonec obsadilo šesté místo.
ILUSTRAČNÍ FOTO: KRISTINA ČABLOVÁ
Kopřivnice (cab) – Stejně jako v předminulé sezoně se házenkáři KH ISMM Kopřivnice umístili ve Strabag Rail extralize mužů na šesté příčce. Letošní ročník byl však v mnohém ovlivněn koronavirovou pandemií a na podzim, kdy byl kopřivnický celek na čele tabulky, ani nebylo jisté, zda se soutěž dohraje. Po výsledkovém propadu si tým Lubomíra Veřmiřovského již počtvrté za sebou vybojoval účast v play-off, v němž ve čtvrtfinále svedl s Plzní především na domácí palubovce dramatický, leč bohužel neúspěšný souboj. V utkáních o konečné umístění pak Kopřivnice vrátila Jičínu porážku z play-off ze sezony 2019/20, na Zubří, jež značně potrápilo ve čtvrtfinálové sérii Karvinou, však nestačila.
Jak hodnotíte konečné šesté místo?
Na možnosti klubu je to skvělý úspěch. Skončily za námi kluby, které mají mnohonásobně vyšší rozpočty. Sice jsme všichni cítili, že se můžeme dostat ještě dále, ale k profesionálním týmům nám ještě skok chybí. Kluci se snažili urvat co nejlepší výsledek. Měli jsme skvěle rozehranou sezonu, ale po lockdownu jsme nechytili začátek a dostali se do deky. Klobouk dolů před klukama, jak se z toho pak dokázali zvednout. Na play-off už byli připraveni a odehráli s Plzní skvělou sérii.
Cílem bylo play-off, což jste splnili. Mysleli jste si ale na medaili?
Kluci cítili, že na to mají. Kdyby se vše sešlo, štěstí, zdraví, forma, tak by se možná dalo jít dál. Ale dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Začátek sezony jste měli excelentní. Čím to bylo?
Je důležité, jak se načasuje forma. Pokud se vyhraje důležitý zápas, hráči si pak daleko více věří a v rozhodovacích schopnostech nejsou tak zbrklí. Pokud spadnou do negativní dynamiky, rozhodovací procesy jim trvají déle, jsou více křečovití a nemají takovou lehkost. Odehráli jsme skvěle přípravné zápasy a sebevědomí pak rostlo s každým vyhraným zápasem. Kdyby nepřišla ta pauza, podle mě by hráli dlouho neporaženi.
Právě po té přestávce přišel výsledkový propad. Můžete přiblížit, co se tehdy dělo?
My jsme tehdy striktně dodrželi zákaz tréninku v hale tak, jak ji nařizoval Český svaz házené a vláda. Bohužel některé týmy i přes zákaz trénovaly a pak tlačily na to, ať se soutěž rozjede týden po měsíc a půl dlouhé pauze. My jsme chtěli začít až za tři týdny, jenže se začalo hrát hned a my neměli natrénováno. V momentě, kdy se prohrají dva tři zápasy, hlava začne přemýšlet jinak a už jsme se vezli. Nebyl nikdo, kdo by tým vytáhnul, nikdo, komu by se vyloženě dařilo.
Mužstvo se přes to všechno dokázalo zvednout. Co hráčům pomohlo?
Několikrát jsme to s klukama řešili společně i individuálně. Nakonec od nich přišly podněty, kde vidí prostor ke zlepšení. My jsme to udělali a oni se chytli.
Mužstvo se dlouhodobě opírá o týmového ducha, je to tak? Prokázali jste to nakonec i v play-off, kdy jste dokázali vyhrát zápas s Plzní, v němž jste prohrávali již o osm branek. To je dost nevídaný obrat i proti slabým soupeřům.
Je to tak. Říkali jsme to už na začátku, že chceme tým stavět na odchovancích a doplnit k nim hráče, kteří je budou posouvat vpřed. Nikdy jsme nechtěli rozbít jádro týmu, a také proto byli schopni se v sezoně několikrát zvednout. Není jim jedno, jakou bude Kopřivnice hrát házenou.
Dostali jsme se k otázce play-off, jak byste tedy zhodnotil sérii s Plzní?
Myslím si, že jsme přes ni mohli přejít. V prvním zápase nebyla Plzeň v pohodě, ale kluci tam jeli ustrašení. Druhý zápas nám moc nevyšel, tam to soupeř zvládl. Když jsem pak kluky viděl doma před třetím zápasem, tak jsem věděl, že neprohrajeme. Kdybychom se tohle naučili dostat do každého utkání, tak jsme mnohem silnější. Před tím čtvrtým zápasem si kluci hodně věřili, ale bohužel rozhodla tyčka při sedmičce. Věřím, že ten pátý zápas jsme mohli zvládnout, Plzeň by po dvou prohrách byla hodně nalomená a mohli jsme tam přes ni projít. Ale oni jsou při sedmičkách silní, což dokázali v sérii s Duklou, teď s Karvinou a před dvěma lety vyhráli na sedmičky titul.
Jsou to jen spekulace, ale kdyby byli v hale fanoušci, pomohli by vám vyhrát to druhé domácí utkání již v základní hrací době? Nedošlo by pak na sedmimetrové hody, v nichž jste o ten jeden neuspěli.
Jsem přesvědčený, že bychom ten zápas rozhodli již v základní hrací době. Naši fanoušci jsou nejlepší v lize, navíc hlediště je blízko hřiště, takže vytvoří skvělou atmosféru, která kluky žene dopředu a dělá rozdíl pěti šesti branek.
Zbyly na vás boje o umístění. Sérii s Jičínem jste dokázali dotáhnout do vítězného konce, proti Zubří jste nakonec neuspěli. Jak těžké je se motivovat do zápasů, ve kterých nehrajete o medaile? Má to vůbec smysl hrát?
Podle mě to smysl má, aspoň se dá větší prostor mladším hráčů. I když motivace po vypadnutí z play-off je samozřejmě těžká. My jsme měli výhodu, že naším soupeřem o umístění byl Jičín, protože kluci mají pořád v sobě nedořešené play-off před třemi roky, které bylo z našeho pohledu nespravedlivé. Bylo to ale těžké, protože Jičín hrál letos daleko lépe než v jiných sezonách, takže jsme byli rádi, že jsme přes ně přešli. Zubří ukázalo svou sílu v play-off s Karvinou. Nám bohužel v tom prvním zápase chyběli čtyři hráči základní sestavy. V odvetě si kluci věřili, ale asi i ten tlak z manka pěti branek zapříčinil to, že byli příliš zbrklí, nasekali spoustu technických chyb a Zubří to nakonec zvládlo.
Jaký teď máte program?
Hráči mají relaxační tréninky, jako fotbálky apod. Pak dostanou volno a přípravu tradičně zahájíme v půlce července. Plánujeme opět v létě mezinárodní turnaj, ale těžko předvídat, jaká budou platit opatření.
Můžete prozradit změny v kádru?
Patrik Fulnek odchází do Karviné, brankář Ignasi Admella Izard se vrací do Španělska a z pracovních a rodinných důvodů končí David Jonák. Téměř všichni hráči jsou podepsaní a také dokončujeme smlouvu s Edwinem Britem Benitézem. Potřebovali bychom ale tým doplnit o třetího brankáře, pak ideálně o pravou spojku/leváka, a buď střední, nebo levou spojku. Nejlépe by mělo jít o zkušené hráče. Nově pak budeme přihlašovat „B“ tým, který bude hrát nejnižší soutěž. V něm by měli dostat prostor především naši končící dorostenci spolu s hráči širšího kádru „A“ týmu, kteří budou potřebovat více herní praxe.
Jak to vypadá s vaším setrváním u týmu?
Pokud zůstane výkonný výbor ve stejném složení (pozn. red. po uzávěrce tohoto čísla novin proběhly v klubu volby), tak mám chuť pokračovat dál. Myslím, že jsme za ty čtyři roky odvedli kus práce.
Při příchodu k mužstvu před čtyřmi lety jste si vytyčili plán s určitými cíli. Podařilo se vám je dosáhnout?
V prvním roce jsme si dali za cíl udržet extraligu a hned jsme postoupili do play-off, což byl obrovský úspěch. Ve druhém roce byly vyřazovací boje naší prioritou, stejně jako vloni, chtěli jsme se však pokusit o evropské poháry. Na konci základní části jsme měli skvělou formu, ale bohužel přišel covid a sezona byla ukončená. Po konzultaci s naším generálním partnerem ISMM jsme se chtěli přihlásit do evropských pohárů, ale nedostali bychom výjimku na naši halu. Letos opět zaúřadoval covid. Když jsem před čtyřmi lety něco plánoval, s pandemií jsem nepočítal. Přišli jsme o spoustu malých sponzorů a musím vyslovit obrovské díky našim partnerům, hlavně panu Cváčkovi a jeho firmě ISMM, která nás podporuje i v této nelehké době. Také bych rád poděkoval městu Kopřivnice, Moravskoslezskému kraji, a jsem velmi rád za rozvíjející se spolupráci s Tatrou, která se po letech vrátila jako náš sponzor.
Jaké jsou plány do té další sezony či dlouhodobější vize?
Samozřejmě nechceme hrát spodek tabulky, byť kvalita extraligy se každým rokem zvyšuje. Má vize je postavit kvalitní kádr s jádrem kopřivnických odchovanců, hrát pravidelně play-off, pokusit se postoupit do semifinále a vybojovat účast v Evropském poháru, i když bychom jej třeba museli hrát v cizí hale. Cíle a sny mám nejvyšší, protože vím, že loď, která pluje a nemá svůj cíl plavby, nikdy do přístavu nedopluje.
