Kopřivnice (cab) – Po roce a půl se trenér házené Ivo Vávra vrátil do kopřivnické haly. Tentokrát se však nepostavil na straně domácího celku, ale hru řídil z lavičky hostující Litovle, které v loňské sezoně pomohl vrátit se zpět do extraligy.

Jaké to pro vás bylo vrátit se do Kopřivnice, ale jako trenér soupeře?

Spíš to beru v osobní rovině. Bylo napovídáno spoustu věcí, když jsme odcházeli. Po pravdě tady nejezdím rád, měl jsem respekt z utkání i z haly. Bál jsem se, že prohrajeme o hodně, což se bohužel stalo. Mrzí mě to, ale zatím nemáme na to hrát s extraligovými týmy vyrovnanou partii.

Vůbec se o tom nepsalo, že přijedete. Překvapilo vás to?

Nepřekvapilo mě to. Tady mě spousta lidí jako trenéra neuznává. Přijel jsem tady za kluky, které pořád sleduju, fandím jim a držím palce. Tady už mě nikdo neřeší, ani to, co jsme pro klub udělali.

Takže sledujete, jak si vedou hráči Kopřivnice?

Spousta z nich chodila s mou dcerou do třídy, znám se s nimi dlouho. S některými jsem doteď v kontaktu. Luboš do týmu vnesl nový vítr, ta změna byla vhodná, protože jsme se tady motali už hodně dlouho. Jak jsem již řekl, klukům moc fandím a jsem rád, že se jim daří.

Není to s Litovlí vlastně déjà vu s Kopřivnicí?

Ano, provází mě to každý den na tréninku, každý týden na zápase. Je to naprosto shodné s Kopřivnicí. Kluci nejsou špatní, ale potřebují nasbírat zkušenosti, na což v extralize bohužel není čas.

A není to tak trochu masochismus?

A aby toho nebylo málo, tak každý den jezdím 110 km do Litovle a 110 km zase zpátky. Ale vážně. Začínám přemýšlet, že pokud to tak půjde dál, nechám toho. Je to únavné, veškerý optimismus, který jsem se snažil jim dát, je pryč. Dnes jsem v šatně řekl, ať se vyjádří, jestli chtějí dál pokračovat. Musíme mužstvo posílit. Stabilně hrají tři dorostenci a čtyři hráči jsou prvním rokem v mužích. Mladí se musí učit, ale v týmu není od koho. Chybí nám vůdčí osobnost typu Čadra, Sviták, Hastík apod.

Vyvíjí na vás tlak vedení kvůli zatím neúspěšnému podzimu?

To je to jediné v mé trenérské praxi, která u dospělé složky trvá deset let, kde nemám déjà vu. Po každé nevydařené sérii utkání jsem vždy cítil tlak na svou osobu, ale teď chodím já za vedením a nabádám je, že už by se mělo něco udělat. Takže já vyvíjím tlak na vedení, aby oni vyvíjeli tlak na mě. Jsou to rozumní lidé, se kterými se dá bavit. Jestli přijde nějaký tlak, rád jej přijmu. Ale myslím, že je spíš potřeba změny u hráčů. Když to řeknu na rovinu, některé nepotřebujeme, a naopak musíme posílit o ty, které potřebujeme a chtějí hrát.

Jak tedy vidíte nejbližší budoucnost?

Chci zbylá utkání podzimu odehrát se ctí, i když máme těžký los. Klíčový bude zápas v Brně, ale obávám se, že pokud budeme mít nulu na kontě, kluci to asi nezvládnou. To je realita. Musíme posílit a doufat, že na jaře začneme sbírat body.