„Oslovil mě scenárista Milan Tesař s režisérem Janem Hřebejkem. Původně jsem měl pracovat na sound designu filmu, ale nakonec jsem vytvořil i hudbu,“ říká Dušan Neuwerth. Ten se významně podílel na soundtracích k několika filmům. Míchal hudbu ke komedii Jedna ruka netleská, je spoluautorem hudby ke krátkometrážnímu snímku Velký pán, dělal muziku k filmu Indián a sestřička a podílel se i na veleúspěšné muzice k filmu Alois Nebel s hitem Půlnoční. Práce na Výjimečném stavu byla ale do značné míry odlišná. Příběh žárlivého rozhlasového reportéra, který bez vědomí svých nadřízených opustí své zpravodajské místo ve vzdálené zemi, se vyhrotí ve chvíli, kdy je doma v Praze a řeší si své vztahové problémy, zatímco v místě, kde by měl být, propuká státní převrat. Hlavní hrdina tak doma z kuchyně reportuje o revoluci. „Film je založený na zvukových fórech. Hlavní hrdina vytváří de facto zvukové dezinformace a jejich vymýšlení měl být původně můj úkol. Podle prvotních představ ve filmu nemělo být moc hudby, ale nakonec je jí tam poměrně hodně,“ nechal se slyšet Dušan Neuwerth.

Zatímco při tvorbě sound designu byl Neuwerth do značné míry vázán scénářem, který vznikl původně jako divadelní hra a mnoho situací velmi jasně popisoval, při tvorbě muziky měl velkou svobodu. „Měl jsem nějakou základní ideu a Hřebejk mě tak hezky popouzel, ať se nebojím a dělám dál. Tvořil jsem jen na základě scénáře dávno předtím, než se film začal točit. Nehrozilo, že mi do toho začnou kafrat všichni ti filmaři. První verze jsem začal natáčet s Matějem Belkem, který mi s tím neuvěřitelně pomohl. On je skvělý muzikant. Mnohem lepší než já a pomohl mi úplně skvěle realizovat to, co jsem nosil v hlavě. Dělal jsem to podle sebe a doufal jsem, že se jim to bude líbit a nakonec to do sebe nějak zaklapne,“ říká Dušan Neuwerth. To, co pro film vytvořil, sám označuje za „hudbu-nehudbu“. Ve skutečnosti je součástí soundtracku hned několik písniček včetně té titulní. V té se navíc autor nakonec, aniž by to plánoval, objevil i v roli zpěváka.

„Hřebejk pořád chtěl nějakou písničku. Něco jako Půlnoční, znělo zadání. Říkám jasně! Něco takového z člověka vypadne jen tak na povel. Ale měl jsem jednu písničku a jemu se líbila. Tak k tomu David Dvořák, režisér a vynikající textař, napsal slova a já jsem to s jeho dcerou nazpíval. Byl to ale jen demáč. Chtěl jsem, aby to byl duet, protože vztahová věc je v tom filmu klíčová. Ovšem Honzovi Hřebejkovi se to tak líbilo, že nechtěl nic měnit. Protestoval jsem s tím, že jsem myslel, že to bude zpívat nějaký pořádný zpěvák, ale nakonec to zůstalo v té původní verzi. Na stará kolena se ze mě stane ještě zpěvák,“ směje se Dušan Neuwerth.