Devadesátá léta minulého století byla neradostným obdobím pro automobilku Tatra. Řada chybných rozhodnutí v době přerodu socialistické centrálně plánované ekonomiky na tržní systém kdysi téměř všemocnou Tatru srazily na kolena a nechybělo mnoho a zlomily jí vaz úplně. Vždyť ještě poměrně nedávno automobilka hospodařila hluboko v červených číslech.
Jako o hlavním přehmatu v procesu odstátnění kopřivnické automobilky se hovoří o jejím zařazení do kuponové privatizace. Tatra pro tento privatizační experiment dala k dispozici 87 % svého jmění, tedy majetek v hodnotě asi 3 323 milionů korun. Jak se později ukázalo, řada místních lidí, kteří své kuponové knížky vložili právě do Tatry, nevydělala a nepolepšil si ani podnik samotný. Privatizaci pochopitelně předcházela transformace státního podniku na akciovou společnost, kterou se Tatra stala 1. dubna 1992 a je jí dodnes. Jen pár měsíců pro přerodu na akciovku musela Tatra řešit vážné existenční potíže, měla nadbytečné zásoby, nedostatek provozního kapitálu a také příliš mnoho zaměstnanců. Docházelo k výraznému utlumování i přechodnému zastavování výroby.
Problémy Tatry jsou často spojovány také s některými jmény průmyslníků, asi nejčastěji se v této souvislosti mluví o Američanu Geraldu Greenwaldovi a jeho telefonickém řízení podniku a pak také o někdejším šéfovi plzeňské Škody Lubomíru Soudkovi. Faktem zůstává, že během první poloviny devadesátých let proběhla v Tatře řada nepopulárních kroků, mezi které patří především mnohatisícové propouštění zaměstnanců, ale také ukončení výroby osobních vozů, které fandové značky automobilce dosud neodpustili.
