K o p ř i v n i c e (dam) - Hudbu, jaké píšťaly zdejších chrámových varhan zřejmě ještě nevyloudily, i takové věci bylo možné slyšet na zahajovacím koncertě letošní abonentské série Kruhu přátel hudby. Tomáš Ibrmajer působící především jako sbormistr a dirigent svůj koncert zahájil sice notoricky známou Bachovou Tokátou D Moll a přes další méně známé skladby se dostal až k improvizacím na témata duchovních písní a v přídavcích k improvizovaným hříčkám přičichl k rozpustilé hravosti jednoduchého jazzového motivu, který ostře kontrastoval s běžným chápáním varhan jako důstojného a možná až zkostnatělého nástroje.
Než mladý hudebník poprvé usedl za varhany, jako koncertní improvizátor piloval toto své umění asi pět let. „Člověk musí nejdříve formálně obsáhnout skladby, které chce improvizovat. Když chci hrát fugu, tak se ji nejdřív musím naučit hrát, nejde to samo sebou. Je nutné umět střídat tóniny, cítit harmonii a polyfonně hrát, teprve potom mohu improvizovat před posluchači,“ tvrdí Tomáš Ibrmajer. Právě proto, že Ibrmajer věnuje improvizaci na svých koncertech velký prostor, připravuje se na ni a už před tím, než poprvé sáhne do kláves, má hrubou představu o tom, jak by měl výsledný hudební tvar vypadat. „Improvizovat mohu i díky tomu, že jsem mezi dvanáctým a osmnáctým rokem hodně skládal. Člověk získá kompoziční náhled a neplácá pak na ty varhany nesmysly, ale hraje se smyslem pro výstavbu skladby,“ myslí si muzikant, který ochotně přiznává, že improvizování na dané nebo i volné téma jej baví a obohacuje daleko víc než uvádění klasického repertoáru.
